Dienstbier byl v záznamech vojenské rozvědky, spolupráci ale odmítá

Nezávislý senátor za ČSSD a jedna z nejvýznamnějších postav převratu v roce 1989 Jiří Dienstbier byl v evidenci spolupracovníků komunistické vojenské tajné služby. Vyplývá to z materiálů Zpravodajské služby Generálního štábu. Dienstbier však jakoukoliv vědomou spolupráci odmítá.

Jiří Dienstbier | foto: David Port

S informacemi o spolupráci Jiřího Dienstbiera a komunistické vojenské tajné služby přišel Český rozhlas. Dienstbierovy materiály v evidencích však už dnes neexistují, protože byly skartovány.

"Z kusých údajů, které je možné ještě dohledat, můžeme zjistit, že si na něj služba zavedla svazek s krycím jménem Konferenciér počátkem roku 1962, čtyři roky po jeho nástupu do zahraničního oddělení Československého rozhlasu," uvádí rozhlas.

Dienstbier mohl díky svému povolání cestovat po světě, působil při státním převratu v Indonésii nebo ve Spojených státech. Z materiálů vyplývá, že pro tajnou službu fungoval jako krycí adresa, tedy jako člověk, který přijímal a přeposílal tajnou poštu špionů. "Jestli nějaká spolupráce skutečně proběhla, je ale kvůli zničeným materiálům nedoložitelné," dodává rozhlas.

Dienstbier jakoukoliv spolupráci s komunistickou vojenskou tajnou službou popírá. "Já o ní vůbec nic nevím. Pro mě je to blbost. Vy říkáte, že je to z Generálního štábu, tam už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě někam zařadit jako potenciální subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly," uvedl v rádiu Dienstbier.

HODNOCENÍ KUKANA

"Má dobré pracovní kontakty na zastupitelských úřadech a ministerstvech. Zkušenosti z těchto styků, především získané informace, pozitivně ovlivnily zpravodajské činnosti velvyslanectví. Zvlášť úzké styky - pracovní i osobní - udržuje se svými partnery na zastupitelských úřadech Sovětského svazu, Německé demokratické republiky a Korejské lidově demokratické republiky. Má důsledný politický přístup k plnění úkolů, tak jak to vyžadují potřeby pracoviště, a pracuje bez ohledu na čas a fyzické vypětí. Má velmi dobré a taktní vystupování, je společenský, dovede navazovat společenské styky, a využívat jich zpravodajsky," hodnotí Kukana zpráva ministerstva zahraničních věcí, která je v jeho svazku založená.

Dienstbier je obecně znám svojí nedůvěrou ke zveřejňování materiálů totalitních tajných služeb. "Vím dobře, jak je to všechno zkreslené, a vím, že byly případy vyloženě nesmyslné, kde byly věci zfalšované, ale ne ve spisech, tam to bylo všechno jasně řečeno, ale byly zfalšované potom v těch interpretacích," podotkl Dienstbier.

Pro stejný úkol jako Dienstbiera si vojáci o několik let později vytipovali pozdějšího slovenského ministra zahraničí Eduarda Kukana. Svazek se u něj zachoval a z něj vyplývá, že na spolupráci nakonec kvůli vnitřním předpisům tajné služby nedošlo. Vojáci proto svazek uložili v roce 1979 do archivu, Kukan však narozdíl od Dienstbiera nedostal ani krycí jméno.

Dnešní europoslanec Eduard Kukan v té době působil na diplomatické misi v africké Zambii a vojáci si ho vytipovali v roce 1977, kdy už bylo jasné, že nastoupí na diplomatickou misi do Washingtonu.

Kukan jakoukoliv zpravodajskou práci popírá, tajnou poštu prý nepřijímal ani neodesílal. "Spolupráci s Generálním štábem, nebo tajnou službou jsem nikdy nepodepsal. Znovu opakuji, že nikde nenajdete můj podpis na takovýchto papírech," zareagoval na zjištění Českého rozhlasu Kukan.

Na kontakt ze strany vojáků si ale vzpomíná. "Když budu velmi intenzivně přemýšlet, tak jeden takový pokus pracovníka ministerstva obrany tu byl.
To bylo v Praze a bylo to v čase mého vyslání do Washingtonu."

VĚTŠINA O SPOLUPRÁCI VĚDĚLA

Podle bývalého ředitele polistopadového Vojenského zpravodajství Ándora Šándora Zpravodajská správa Generálního štábu nikdy nepracovala proti občanům ČSSR a nesledovala emigranty v zahraničí. Měla za úkol získávat informace o tehdejším nepříteli: Severoatlantické alianci.
Lidé, kteří byli v evidenci, služby, podle něj většinou o spolupráci věděli. "Myslím, že z 90 procent to ti lidé věděli, i když se nedá samozřejmě vyloučit, že byli lidé, kteří nevědomky byli schopni poskytnout některé informace. Já tohle nepovažuji za příliš významnou kategorii ve zpravodajské práci, je to spíš podpůrná kategorie," vysvětlil v rozhlase Šándor.