To, že se teroristé z Irské republikánské armády rozhodli odevzdat své tajné arzenály právě teď, není náhoda. Ještě 10. září večer bylo normální, aby se v irských hospodách v New Jersey či v Bostonu vybíraly peníze na IRA.
Dělalo se to tak roky a mnoho amerických Irů vědělo, že místo na podporu rodin vězněných tam za mořem ve staré vlasti jsou peníze spíš na nákupy samopalů a semtexu. Ale teď už to není možné.
Již 11. září večer, ještě šokovaní ze zkázy dvojčat Světového obchodního centra, si museli titíž američtí Irové položit otázku: Jestliže námi otřásl terorismus v našem městě, můžeme podporovat terorismus v jiných městech? Onen den ztratila IRA velkou část zázemí v Americe.
Datum 11. září je pro ostré hochy z IRA okamžikem, kdy se jim změnil svět. Tlak na ně byl vyvíjen již předtím, ale teď mu nešlo odolávat. Penězovod z USA začal vysychat, veřejné mínění se obracelo někam úplně jinam.
Ukázalo se, že násilí náhle není volbou, která by měla podporu a budoucnost. Teď by dokonce mohlo rozhněvat příznivce v Americe. Nádor byl zaškrcen. Neznamená to, že terorismus v Severním Irsku už se stal úplně minulostí - tvrdé jádro bude přežívat dál.
Neznamená to také, že jinde by obrácení zlých mužů mohlo proběhnout stejně hladce. Zaškrtit amorfní síť rozepjatou po celém světě je jistě mnohem obtížnější. Ale zkušenost z Ulsteru je cenná: praví, že peníze a veřejné mínění mohou někdy sehrát stejně účinnou roli jako výsadek stovky maskovaných rangers.
