V čem podle vás spočívá největší riziko? Známe vztahy, jaké měli Slováci s Rusy, jaké byly vztahy mezi Slovenskou informační službou a ruskými tajnými službami.
To byly vztahy velmi důvěrné a já nepochybuji o tom, že to zneužití se vyloženě nabízí. V těch dokumentech od vojáků byly informace, které jsou pro držitele zcela jistě využitelné.
Například vy jste získal modrou knížku poté, co u vás lékaři stanovili diagnózu - schizoidní psychopatie. To byla za komunismu jedna z častých diagnóz, kterou se muži vyhýbali vojně. Ale přesto, vadilo by vám, kdyby bývalý šéf SIS Ivan Lexa měl v ruce doklady, že jeho český protějšek Devátý má takové papíry na hlavu? No to by mně tedy docela dost vadilo.
Dalo by se to v době, kdy jste šéfoval BIS, zneužít? Zřejmě tak, že by za mnou někdo přišel a řekl: Zveřejním to, pokud neuděláte to a to.
Ale mně to bylo jedno, kdyby se to zveřejnilo. Já jsem modrou knížku získal, abych nešel na vojnu, udělal jsem pro to všechno možné.
Stalo se vám, že by na vás někdo pomocí těch dokumentů tlačil? To ano, ale to bylo jen v rámci České republiky. A hlavně mně to bylo fakt jedno, kdyby se to zveřejnilo, takže jsem žádným tlakům podlehnout nemohl. Poprvé to bylo už v roce 1988, kdy jsem se stal mluvčím Charty 77. V informacích o Chartě byly i naše životopisy a StB tehdy udělala to, že sepsala životopisy nové, totálně pozměněné, a u mne přesně tohle napsala. Že jsem byl na léčení na tohle a tohle a že mám tuhle diagnózu. Pak to rozesílali různým zastupitelským úřadům. Dokonce si pamatuji, že toho mého doktora chtěli zavřít a mě poslat na vojnu. Kdyby nepřišel listopad 1989, nevím, jak by to dopadlo.
A po roce 1989 už to podobným způsobem nikdo nezneužil? To ne. Byly tady v roce 1990 nějaké snahy, ale nikdy přímo takovým způsobem.
Faktem ale je, že v tajných službách bylo hodně lidí, kteří měli modrou knížku jako já, že si ji obstarali. A dokážu si představit, že někdo tlakům podlehnout mohl.
