Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Oslavit dvanáctiny, podřezat panenku. Islamisté ukázali dětské vojáky

  18:56aktualizováno  18:56
Není to v historii válčení žádná převratná novinka, z těch snímků ale přesto zatrne. Islámský stát se na sociálních sítích chlubí záběry dětských vojáků, které posílá do ostrého boje. Cynický, přísně účelový krok má za cíl znásobení vlastní bojové síly a podlomení morálky protivníka.

Snímek dětského vojáka, kterým se na Twitteru chlubí Islámský stát. | foto: Twitter

Na dětské bojovníky v řadách ozbrojenců „Islámského státu“ upozornil server Rádia Svobodná Evropa (viz zde). Odkázal se na účty islamistů na sociálních sítích, odkud se rozšířil snímek dvanáctiletého či o rok staršího chlapce v černé kukle, sebevědomě zdvihajícího ukazováček. Jako by říkal: pozor, jsem tu.

Na kukle mu nad čelem svítí arabská citace z Koránu: „není Boha kromě Alláha“. Islamisté chlapce označili jako abú Usámu, nejmladšího bojovníka, který v jejich řadách bojuje s Kurdy o klíčové město Kobani (více o bojích zde).

Islámský stát

Podle Svobodné Evropy v uplynulých týdnech přibývá důkazů, že ozbrojenci Islámského státu cvičí syrské a irácké školáky ve válečnictví. Například v dobytém Mosulu zavedli místo hodin tělocviku trénink bojových umění. „Řekli, že potřebují zdejší studenty, aby se stali budoucími vojáky chalífátu,“ citovala agentura Bloomberg jednu z mosulských učitelek.

Domácí úkol: podřezat „modrookou blondýnu“

Další záběry z města Rakká, faktické metropole islamistů, publikovali jejich odpůrci. Ukazují snímky z tábora organizovaného islamisty. Už v září server Syria Deeply napsal, že islamisté do jednoho z těchto táborů verbují chlapce tak, že jejich rodičům pohrozí smrtí.

Když se jeden z účastníků, dvanáctiletý Mohammed vrátil domů, nesl si v batohu velký nůž a modrookou blonďatou panenku v oranžovém mundúru - takovém, jaký měli západní civilisté, které islamisté před kamerou zavraždili. Dostal úkol nacvičit si, jak se uřezává hlava.

Mohammedův příběh se dostal na veřejnost i díky tomu, že rodina uprchla do Turecka. Ale v Rakká nebyl zdaleka jediným klukem, kterého islamisté po pohrůžkou, že zabijí jeho rodiče, naverbovali.

Rekrutování dětských či mladistvých vojáků přitom není jedinou taktikou, používanou islamisty k upevnění vlivu. Místní zdroje hovoří o tom, že si ozbrojenci berou za manželky dívky na obsazených územích. Francouzský analytik Fabrice Balanche to označuje za systematickou činnost.

„Potrava pro děla“ i nebezpečná zbraň

Tradiční novinářskou poučku o ověřování ze dvou nezávislých zdrojů sice nelze u svědectví lidí prchajících z území islamistů plně uplatnit, oněch svědectví (a také vlastního chlubení islamistů) je dost a zprávy o dětských vojácích působí přesvědčivě.

Děti - cynickým pohledem - ostatně představují jednu z nejnebezpečnějších zbraní vůbec. Jsou snáze manipulovatelné než dospělí a reagují i na zdánlivě pozitivní motivace typu „pomstít rodiče“ či „bojovat proti útlaku“. Postrádají zábrany dospělých. Z pohledu velitelů, ženoucích jednotky do boje (či do čištění terénu od min, jak to dělali například Íránci ve válce s Irákem), jsou snadno nahraditelné.

„Děti, které vyrostly obklopeny násilím, jej vnímají jako součást života. Osamělé, osiřelé, vyděšené, znuděné a frustrované - takové se často rozhodnou bojovat,“ konstatuje v jedné ze svých starších zpráv UNICEF. A jak ukazují zprávy ze Sýrie a Iráku, komu by se přece jen nechtělo, toho islamisté důrazně přesvědčí.

S chladnou zbraní se dospělým rovnat nešlo

Éru dětských bojovníků přineslo masivní rozšíření palných zbraní, zvláště útočných pušek. Dokud v boji na zemi rozhodovala fyzická síla a obratnost, děti se dospělým rovnat nemohly. Pomocí vesty s výbušninami či kalašnikovu ale zabije kdokoliv. Prvního padlého Američana v Afghánistánu, seržanta Nathana Chapmana, ostatně v lednu 2002 zastřelil čtrnáctiletý sniper.

Mezinárodní právo a děti v boji

Státy si vzájemně zakázaly nasazení dětských vojáků pomocí Úmluvy o právech dítěte (výslovně zakazuje povolávání dětí do 15 let a zavazuje smluvní strany, aby učinily vše pro jejich nezapojení do boje) a doplňkového protokolu.

Mezinárodní trestní soud pokládá válečnou účast dětí do 15 let za válečný zločin.

Reálná vymahatelnost opatření je nicméně nízká.

S většími počty dětských vojáků se častěji setkáváme ve vleklých konfliktech - a obecně ve válkách, ve kterých proti sobě stojí protivníci nízké technologické úrovně a které rozhodují snadno ovladatelné zbraně.

Vynucení účasti pohrůžkou zabití je brutálně přímočarý, ale nikoliv jediný způsob rekrutování: přidat se k ozbrojencům může být jedinou cestou, jak nezemřít hlady nebo si v prostředí plném beznaděje zajistit alespoň nějakou budoucnost. Nebo prostě „někam patřit“.

Jídlo a ochranu nabízely například ozbrojené skupiny v Kambodži v 80. letech, v Libérii v roce 1990 bojovaly dokonce i sedmileté děti. Šéf tamního Červeného kříže hořce poznamenal, že „ty se zbraní mohou přežít“. Ve stejném roce bylo pětině karenských povstalců v Barmě pod 15 let. Za boj dostávali dvě jídla denně.

Těžko na bojišti, ještě hůře zpět v civilu

Techniky, kterými ozbrojenci zfanatizují dětské vojáky, mají dlouhodobé dopady. Jsou svědky zabíjení, znásilňování či mučení, na válečných zločinech se ostatně často sami podílejí. Pověstné jsou například metody ugandských povstalců z Armády božího odporu.

Pěchota, „děti“ v armádě

Západní termín pro pěchotu vzešel z názvu pro mladé, nezkušené vojáky

V angličtině se termín „infantry“ (pěchota) užívá zhruba od 16. století. Má, stejně jako obdobné termíny z francouzštiny, italštiny či španělštiny, původ v latinském „infantem“, výrazu, který označoval nejmladší, nejméně zkušené a nejchudší vojáky s nízkou hodností, kteří bojovali pěší.

Fenomén dětských vojáků, související se zavedením lehkých palných zbraní, dal ovšem výrazu „ti nejmladší“ zcela nový, otřesný rozměr.

„Jeden kluk zkusil utéct, ale chytili ho. Svázali mu ruce a řekli nám, ostatním zajatcům, abychom ho ubili holemi. Bylo mi zle, byl to můj soused. Odmítla jsem, namířili na mě zbraň a řekli, že mě zastřelí. Musela jsem to udělat... Vídám ho ve svých snech a říká, že jsem ho zabila pro nic,“ líčila v slzách šestnáctiletá Susan příběh ze zajetí.

Děti jsou někdy nuceny zabíjet jiné děti nebo dokonce své rodinné příslušníky. Pak už pro ně není cesty zpět, poznamenává zpráva OSN z roku 2006.

Dětští vojáci si z válek odnášejí nejrůznější psychosociální poruchy, sklony k nočním můrám, agresivitě, asociálnímu chování či závislost na drogách. Do společnosti, kde je třeba poslouchat autority - třeba do školy - se také těžko začleňují školáci, kteří si v milicích vybudovali respekt a byli zvyklí rozkazovat. Začlenit zpět do společnosti se tak daří jen poměrně malou část malých vojáků.

Autor:


Témata: Islámský stát




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.