A má být potrestán za její držení ten, kdo si takovou hru koupí? Ano, i trestnost pouhého vlastnění dětské pornografie navrhuje nový zákon.
A co když nějaký humorista, třeba syn židovského otce a české matky, řekne: "Dědečka a babičku mi sice fašisti umučili v Auschwitzu, ale žádný holokaust nikdy neexistoval."
Má být takový chlapík uvězněn za popírání holokaustu? Ano, i to je u nás trestný čin.
Bojíme se opakování
Proč srovnávám držení dětské pornografie a popírání holokaustu? Oba údajné zločiny totiž žádné zločiny nejsou a jejich trestání ukazuje bezmoc moderního práva a moderního člověka vůbec.
Vyvražďování Židů za druhé světové války bylo patrně nejobludnějším a nejhorším činem, jakého je lidská představivost a technika schopna.
Civilizovaný svět, hlavně Němci, ale též církev, občané porobených států a Spojenci mravně selhali, když až na jednotlivce nedokázali vraždění zabránit. Dodnes nevíme, jak může celý národ ztratit a zase nabýt lidskost v jedné generaci, a bojíme se, že se to bude opakovat.
Humanistická představa je v tomto případě mylná
A tak jako ubozí domorodci vymýšlíme tabu. Kdo popře holokaust – ať už provokatér, ignorant nebo insitní vědec – budiž vsazen za mříže! Jako by to mohlo vrátit život lidem z plynových komor, jako by to mohlo zastavit nové vyvražďovače!
Sexuální mučení dětí je patrně nejodpornějším individuálním zločinem. Moderní společnost mu neumí zabránit. Vychází z humanistické, ale mylné představy, že za zločiny se nemáme mstít a skoro každý se může napravit.
Proto nikdy nepřijme zákon, který by každému, kdo takto týrá děti a je při smyslech, stanovil nejvyšší, doživotní trest.
Trest je morální odsouzení
Obrací se proto proti neškodným lidem s úchylkou. Pokrytecky říká: Nebude-li po pornografii poptávka, nebude ani nabídka.
Ve skutečnosti jsou zákony proti popírání holokaustu a proti vlastníkům dětské pornografie totalitními zákony. Dají se plně srovnat s tresty za hanobení Turkmenbašiho sochy nebo za rozdávání letáku s nevinným textem zvaným Charta 77.
Zločinem totiž podle rozumu a přirozeného chápání morálky může být jen to, co ubližuje druhé bytosti, nebo vážný úmysl k tomu vedoucí. Trestat cokoliv jiného je totalitní zvůle státu, v tomto případě demokratického.
O lidech, kteří nevěří ve velké Hitlerovo vraždění, si můžeme myslet ledacos hodně silného, stejně jako o těch, kdo slintají nad obrázky nahých dětí. Ale u morálního odsouzení musí zůstat.
