Hygienici sice pravidelně kontrolují kvalitu pískovišť a správci hřišť písek nejméně jednou ročně na jaře mění, radnice se však snaží šetřit, protože výměna přijde na statisíce korun.
"Je to velmi drahá záležitost, takže písek měníme jen jednou ročně. Ve zbytku roku pískoviště třikrát týdně uklízíme a čas od času písek doplňujeme," řekla vedoucí odboru životního prostředí Jižního Města Yvona Hájková. Podle ní však v průběhu roku městská část písek alespoň třikrát dezinfikuje.
To všechno však k bezpečí dětí zdaleka nestačí. Hygienici čistotě pískovišť nedůvěřují, a to právem.
"Výzkumy ukázaly, že 40 až 50 procent pískovišť obsahuje rizikový písek, a to včetně hřišť v areálu mateřských školek," řekla Magdalena Zímová ze Státního zdravotního ústavu v Praze.
"Jen jeho výměnou se ale nic moc nezmění. Kontaminovaná bývá celá plocha dětského hřiště, a to proto, že psi, ale i toulavé kočky a holubi, využívají písek na hřišti jako záchodky. Právě v jejich výkalech paraziti přežívají," vysvětlila.
Jaké nemoci v písku číhají?
Nejmenším zlem, které může po hře na pískovišti následovat, jsou střevní potíže a průjem. Ale děti tu mohou onemocnět i bakteriálními infekcemi, které způsobují dýchací problémy. Spolu s olíznutím bábovičky mohou děti spolykat vajíčka parazitů, jichž se organismus obtížně zbavuje, jako jsou třeba škrkavky.
|
Potíže hrozící při pobytu na pískovišti - střevní potíže |
Co s tím?
Obrana existuje jediná: chránit hřiště před zvířaty plotem. "Je pravda, že stížnosti na psí výkaly v pískovištích se objevují velmi často, protože ty jsou snad opravdu všude," řekl mluvčí Prahy 6 Martin Šalek. "Je to bohužel o zodpovědnosti lidí. Jediné, co můžeme dělat a děláme, je, že postupně oplocujeme dětská hřiště a zavíráme je na jednoduchou petlici. Tu si pes sám neotevře," řekl mluvčí.
Ze 150 pískovišť v této městské části je podle něj většina už oplocená. Stejně, jen o něco pomaleji, postupuje i Jižní Město. Oplocených pískovišť tu mají 33 a každoročně přibude jedno další. Na obranu před odhozenými injekčními stříkačkami narkomanů je však každá rada drahá. Podle strážníků jsou v tomto směru nejnebezpečnější volně přístupná pískoviště uprostřed sídlištních vnitrobloků.
"Bohužel vím, že i to se čas od času stává. Pokud se o takovém místě dozvíme, posíláme tam častěji hlídky strážníků, aby se narkomani stáhli jinam," uvedl Martin Šalek.
Podle odborníků však hřiště pro nejmenší nestačí jen oplotit. Lidé totiž někdy i schválně chodí venčit zvířata do písku. "Každý den sleduju jednu starší paní, jak chodí vysypávat podestýlku od své kočky právě do dětského pískoviště," kroutí hlavou hygienik Jiří Lorenčík.
"Děti do tří let, pro něž je pískoviště nejnebezpečnější, by měly mít hřiště se speciálním režimem. To znamená hlídané, s otevírací dobou, kam se nikdo nepovolaný nedostane," míní Magdalena Zímová.
"Mimo provozní dobu by se navíc pískoviště mělo zakrývat sítí. Pak se sem nedostane ani kočka, ani holubi, kteří tu hledají potravu a v jejichž trusu přežívá řada nebezpečných parazitů," uvedla žena.
Kam tedy s dětmi?
Před hrou na pískovišti proto hygienici maminky varují. Místo pro hru by si měly podle Magdaleny Zímové dobře vybírat podle toho, nakolik je hřiště hlídané.
Jedno z nejlépe opečovávaných pískovišť mohou maminky najít například v Praze 5 v Kinského sadech. To je totiž obehnáno vysokou zdí, otevírá se jen v letních dnech, ve chvíli, kdy teplota vystoupá nad určitou mez, a mimo denní otevírací dobu se tam nikdo nedostane.
 Výzkumy ukázaly, že 40 až 50 procent pískovišť obsahuje rizikový písek včetně hřišť v areálu mateřských škol. (10. března 2003) |
