Nejvíce se s oslabením fyzičky nejmladší populace potýkají tělocvikáři na základních školách.
„Je to tím, že děti ve volném času nic nedělají. Měly by se víc hýbat. Ve škole mají jenom dvakrát pětačtyřicet minut tělocviku týdně. Mimo školu je vidíte posedávat na lavičkách. Procházka děti ale nerozcvičí,“ upozorňuje tělocvikářka ze 4. základní školy ve Zlíně Alena Handlová.
Děti jsou prý fyzicky slabé a nevšestranné. „Jsou doslova zakrnělé. Nedovedou si ani rovně sednout. Koordinace pohybu je velmi špatná,“ svěřuje se s podobným názorem její kolegyně Klára Dobrovolská.
Problém ale není pouze u dětí, které nesportují. Také příliš úzká sportovní specializace dětem ve vývoji nepomůže. „Chybí všestrannost. Rodiče řeknou, že od čtyř let bude bruslit a pak je bude bruslení živit a ničemu jinému už se nedává prostor. Pak se stane, že v deseti letech mají výborného hokejistu, který ale neumí udělat kotoul. Například tady máme ragbistu, který nevyšplhá na tyči ani dva metry,“ poukazuje Klára Dobrovolská.
Dětem chybí podle tělocvikářů pohybové hry a radost. „Ne, že by neměly rády tělocvik. Chybí jim nadšení. Dříve když jste jim dali balon, byly k neudržení. Dnes si na něj maximálně sednou,“ stěžuje si Alena Handlová.
Podle ní je to také tím, že rodiče na děti nemají čas. „Aby rodiče měli klid nebo aby se děti nezranily, koupí jim CD do počítače. Děcka sice jdou ven, ale ne sportovat, spíše se projít nebo si sednout na lavičku. Nudí se a neumějí se zabavit,“ shodují se tělocvikářky.
„Přitom děti potřebují mít čas organizovaný. V deseti letech si čas nezorganizují samy. Je třeba je vést k pravidelnosti, ne je odbýt počítačem,“ míní Klára Dobrovolská.
Dalším problémem ve velkých městech je nedostatek sportovišť. „Hřiště sice jsou, ale jsou oplocené a za poplatky. Spousta rodičů peníze na kroužky nemá, a když je nějaké sportoviště, zeje prázdnotou, protože je nikdo neotevře,“ říkají tělocvikářky.
Za zdravotní stav svých dětí si ale podle nich především mohou sami rodiče. „Rodiče píší omluvenky po nemoci, před nemocí. Děcko má tři dny rýmu a zbytek měsíce má omluvenku do tělocviku,“ stěžují si pedagogické pracovnice.
„Potom se všichni diví, že děti v šesté třídě mají zhuntovanou páteř a jsou nemocné,“ dodává Alena Handlová.
