Jenže ve škole v hodinách dějepisu zbývá na události staré patnáct let s bídou třicet minut.
Poprvé na konci deváté třídy základní školy a podruhé v květnu ve čtvrtém ročníku gymnázií.
A co víc: stačí, aby se třída zdržela s 2. světovou válkou, a na listopad 1989 nedojde vůbec.
Tak třeba maturanti dobříšského gymnázia se kvůli událostem 17. listopadu museli s učitelkou dějepisu sejít zvlášť během týdne, kdy už se učili na maturitu. "Měli jsme to v maturitních otázkách a v běžných hodinách jsme to skoro nebrali," říká dvacetiletý Jakub z Dobříše.
"Je to opravdu téma, které zůstává trochu na chvostu. Moderní dějiny jsou dost šizené," přiznává učitelka dějepisu brněnského Moravského gymnázia Alena Stříbrná a upozorňuje: "Na téma začínající Gorbačovem a končící rozdělením republiky máme dvě hodiny. To není nic světoborného. Ale pokud to učitelé nestihnou, je to jejich chyba."
O tom, že je přechod tehdejšího Československa k demokracii v dějepise popelkou, svědčí i pouhé nahlédnutí do učebnic. V dějepise pro deváté třídy se listopadová revoluce vměstnala do tří odstavců.
Výsledek se už dostavuje. Dětem, které v době pádu komunismu navštěvovaly jesle nebo školky, téma mnoho neříká. Ukázala to anketa MF DNES ve dvou gymnáziích.
"Revoluce roku 1989 byl matčin a otcův boj za svobodu. Myslím, že to spíš znamená něco pro ně, a ne pro nás, kterým je dnes osmnáct," napsal MF DNES jeden ze studentů předmaturitního ročníku gymnázia v Dubí. To přesto, že dnes může právě díky 17. listopadu například svobodně cestovat či studovat v zahraničí.
Ředitele Ústavu soudobých dějin Oldřicha Tůmu už takové odpovědi dětí nepřekvapují. "Od svých studentů na vysoké škole vím, že se v dějepise na základních a středních školách věnuje velká pozornost například starému Egyptu a za takový rok 1968 už se žáci mnohdy ani nedostanou. Určitě je to špatně," míní Tůma.
Historici varují, že když děti neznají hrůzy novodobé minulosti, snáze propadají propagandě extremistů či komunistů. Změna k lepšímu se však nechystá: hodin dějepisu má spíš ubývat.
"Jsme zemí, kde je na dějepis ve školách vyčleněno vůbec nejméně vyučovacích hodin z celé Evropy. V cizině se děti dějepis učí tři i více hodin týdně. U nás to mnohde nejsou ani dvě," říká předsedkyně Asociace učitelů dějepisu Helena Mandelová.
