Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Děti Donbasu: hry na válku mezi čerstvými krátery a ztracená nevinnost

  20:03aktualizováno  20:03
Jedenáctiletý Tolyk Tokar skočí do jednoho z mnoha kráterů, které zbyly po raketách Grad. Pak se postaví a dělá, že střílí na ty špatné - na separatisty. Východoukrajinskou vesnici Čermalyk má totiž pod kontrolou armáda. Jen kousek odtud hrají děti stejné hry, avšak role jsou obrácené. Strašákem jsou ukrajinští vojáci, kterým místní nadávají do „nácků“.

Ukrajinský voják hladí po hlavě chlapce z vesnice Čermalyk, ležící v boji zmítaném východu země (26. února 2015). | foto: AP

Chlapci předstírají, že tyče, se kterými míří, jsou pušky. Tokar ale zažil skutečnou střelbu, ne jen ve hře. „Když ostřelování vypuklo, šli jsme se podívat a oni na mě začali pálit,“ vypráví překotně Tokar.

Opuštěnými ulicemi města Popasna, které je pod kontrolou ukrajinské vlády, se prochází mezi domy poničenými ostřelováním jen málo lidí. Jeden ze zničených domů patří Taťjaně Belašové, která se nyní se svou tříletou dcerou uchýlila do sklepa. Zatímco se dospělí baví o politice, Zlata, stydlivá blonďatá dívka s culíky, se rozhlíží po sklepě posetém matracemi.

„Když jsme sem přišli poprvé, neustále říkala: Vraťme se domů!“ líčí Belašová reportérům agentury AP. „Nedokázala jsem jí vysvětlit, že domů nemůžeme, protože se válčí,“ říká.

Taťjana Belašová drží na klíně svoji tříletou dcerku Zlatu. Obě žijí už měsíce ve sklepě ve městě Popasna (28. února 2015).

Taťjana Belašová drží na klíně svoji tříletou dcerku Zlatu. Obě žijí už měsíce ve sklepě ve městě Popasna (28. února 2015).

Děti jen s obtížemi chápou, co se kolem nich děje a proč. Bojů sice od vyhlášení únorového příměří výrazně ubylo, ale utrpení a samota zůstaly.

„Když dělali bum bum, tak to bylo strašidelné“

Serjoža zadumaně vybarvuje obrázek tanku. Podobně jako mnoho sedmiletých dětí má i on velké potíže rozpomenout si na dobu před válkou. „Vždycky se střílelo,“ říká, zatímco s vervou tlačí na nejsvětlejší pastelku. 

Ředitelka dětského domova v separatisty ovládaném Charcyzku Jelena Nykulenková tvrdí, že děti jako Serjoža jsou ponechány na holičkách hned dvakrát. Nejdříve osiří nebo je opustí rodiče, poté se jich zbaví nové rodiny. Ukrajinská vláda příspěvky pěstounům na povstaleckých územích neposkytuje.

„Navíc je válka, ostřelování, strach.“ řekla Nykulenková. „Bude to jizva po zbytek jejich života, to je jisté,“ říká.

Děti jen s obtížemi chápou, co se kolem nich děje a proč. Bojů sice výrazně od vyhlášení únorového příměří ubylo, ale utrpení, samota a hrůzy zůstal (7. březen 2015).

Děti jen s obtížemi chápou, co se kolem nich děje a proč. Bojů sice výrazně od vyhlášení únorového příměří ubylo, ale utrpení, samota a hrůzy zůstal (7. březen 2015).

Chlapec z dětského domova ve východoukrajinském Charcyzku drží papírovou květinu, kterou vyrobil k Mezinárodnímu dni žen (7. března 2015).

Chlapec z dětského domova ve východoukrajinském Charcyzku drží papírovou květinu, kterou vyrobil k Mezinárodnímu dni žen (7. března 2015).

Šestiletá pihovatá Veronika s mezerami po vypadaných mléčných zubech vzpomíná, že před válkou chodila do zábavních parků a zoologických zahrad, doma s maminkou vařily. Dokázala si vybavit i vzpomínku na otce, když se vrátil z vězení za to, že mámu na rameni pořezal nožem. Pak se její otec zapsal do povstalecké armády a její matka ji zanechala v dětském domově.

„Když dělali bum bum, tak to bylo strašidelné,“ vzpomíná Veronika na nedávné ostřelování. „Jednou, když stříleli v noci, tak jsem spadla z postele.“ Veroničina matka čas od času Charcyzk navštěvuje. Dívka nyní doufá, že až bude léto, půjde domů.

Nykulenková říká, že děti v její péči propadly ruské televizi. Milují pořady, které ukazují rebely jako udatné hrdiny lidového povstání. Ukrajinské vládní jednotky jsou zase vykreslovány jako krutí okupanti. „Tohle černobílé vnímání je velmi nebezpečné. Děti dostávají informace jen z jedné strany. Vidí, že (vládní vojáci) na nás střílí a že jejich otcové a bratři se chopili zbraní a šli nás chránit.“ 

Chlapec z dětského domova ve východoukrajinském Charcyzku ukazuje obrázek, na němž je tank s ukrajinskou vlajkou a dětský domov s vlajkou separatistů (7. března 2015).

Chlapec z dětského domova ve východoukrajinském Charcyzku ukazuje obrázek, na němž je tank s ukrajinskou vlajkou a dětský domov s vlajkou separatistů (7. března 2015).

Serjoža se při malování tanku na moment zamyslel a tank vyzdobil modrožlutou ukrajinskou vlajkou. „Vznikl na Ukrajině. Já se narodil také na Ukrajině,“ řekl. Nad ukrajinskou vlajku namaloval ještě vlajku povstalců s černou, modrou a červenou barvou.

Serjožova minulost je nejasná i pro lidi z jeho okolí. Jizva na zádech vykazuje, že byl ještě před válkou postřelen airsoftovou pistolí. Nikdo přesně neví, co se stalo, ví se jen to, že rodiče zemřeli na tuberkulózu, takže zůstal sám se sestrou a dvěma bratry.

Kvůli byrokracii byl Serjoža od sourozenců oddělen. Když je ukrajinské úřady evakuovaly do sousedních oblastí, na Serjožu, který se v nemocnici zotavoval z tuberkulózy, se zapomnělo. V lednu proto skončil v domově v Charcyzku.

Ti nejzranitelnější

Dvaadvacet dětí v opatrovnictví Nykulenkové jsou ti nejzranitelnější v celém válkou rozvráceném regionu. Před válkou domov sloužil jako útulek pro nalezence z ulice nebo pro děti z nefunkčních rodin. V posledních měsících bylo dětí opuštěno mnohem víc. 

Konflikt, který mezi vládními jednotkami a Ruskem podporovanými separatisty vypukl loni, si dosud vyžádal nejméně 6 tisíc životů, dalších skoro 1,8 milionu lidí bylo nuceno opustit své domovy.

Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) odhaduje, že na obou stranách trpí 1,7 milionu dětí, které nemají vhodné ubytování, stravu, léky a nemohou do školy.

Chlapec z východoukrajinského Čermalyku prolézá kráter, který zůstal po bojích armády se separatisty (26. února 2015).

Chlapec z východoukrajinského Čermalyku prolézá kráter, který zůstal po bojích armády se separatisty (26. února 2015).

Osmiletý Maxim leze do rozbořené budovy ve východoukrajinském Debalceve, kde žije s rodinou (20. února 2015).

Osmiletý Maxim leze do rozbořené budovy ve východoukrajinském Debalceve, kde žije s rodinou (20. února 2015).

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.