Ministerstvo zdravotnictví v této části zákona žádné problémy nevidí. "Lékař předepisuje lék pro dospělého, tedy rodiče, a ten by pak měl také pečlivě kontrolovat, jak ho dítě užívá. Myslím, že zákon naopak lékárníkům usnadní práci," domnívá se mluvčí ministerstva zdravotnictví Otakar Černý.
Podmínkou správné léčby je podle lékárníků komunikace s pacientem. "Například při výdeji antibiotik není důležité jen dávkování, které napíšeme na krabičku. Existují totiž různá omezení - dietní, pobytu na slunci. Dítě nemusí něco vůbec pochopit nebo si všechno správně nezapamatuje," tvrdí Horáček. Podle něho se nelze plně spolehnout na příbalové letáky ani na poučení od praktického lékaře.
Ani dosavadní pravidla nebyla podle Horáčka správná, protože lékárník se dítěte zeptal, kolik je mu let, ale jeho odpověď nemusela být pravdivá. "Na receptu je uvedeno přesné datum narození, u volně prodejných léků je to horší. Občanský průkaz jsem po nikom chtít nemohl," říká Horáček.
Jediným správným řešením by podle České lékárnické komory bylo zvětšení kompetencí lékárníků v této oblasti. "Lékárník by prostě mohl podle okolností rozhodnout, zda dítěti lék vydá, nebo ne. Neobávám se zneužívání této pravomoci od lékárníků, oni přece také stojí o to, aby byl lék v pořádku vydán," dodává Horáček.
S tím však nesouhlasí ministerstvo: "Zákon, který umožňuje výjimky, je špatný zákon," tvrdí Černý.
