Děti podceňují rizika internetu, 45 procent z nich posílá přes síť své fotky

Děti vědí, že by přes internet neměly posílat své snímky nebo telefonní čísla. Přesto to dělají, a čím jsou starší, tím méně obezřetné jsou. Ukázal to rozsáhlý výzkum společnosti TNS Aisa, který si objednala Nadace Naše dítě.

Více než sedmdesát procent dětí mezi čtrnácti a patnácti lety navštěvuje internetové diskusní skupiny a třetina z nich tam lidem, které v životě neviděly, dává své osobní a kontaktní údaje. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Zaměřil se na chování deseti- až patnáctiletých dětí a zároveň zkoumal, jak se k používání internetu stavějí jejich rodiče.

Hrozí, že údaje nebo fotografie bude z dětí tahat člověk, který s nimi chce flirtovat po síti, nebo je dokonce vylákat někam ven. Adresy či telefonní čísla zajímají rovněž různé firmy, které se zaměřují na cílenou reklamu.

"Téměř polovina čtrnáctiletých až patnáctiletých dětí někomu pošle své fotografie, čtrnáct procent z nich by se sešlo s někým, koho znají jen z internetu," uvedl příklady Tomáš Rychecký z agentury.

Rozpor mezi tím, co děti vědí a jak se ve skutečnosti chovají, vysvětluje šéfka dětského internetového serveru Alik.cz Radka Páleníková. "Velmi dlouho se domnívají, že mají vše pod kontrolou – tak proč by nějaký údaj nemohly předat," soudí. U dětí je také mnohem snazší získat si v internetové komunikaci jejich důvěru.

To ukázala i debata, kterou redaktorka MF DNES vedla s dětmi na serveru Alik.cz. "Kdyby mě chtěl někam pozvat, tak bych asi šla, ale jen ve dne a na zalidněná místa," napsala jedenáctiletá dívka skrývající se pod přezdívkou Ela.

Jiná dívka, Martina, zase uvedla, že by sice nešla s nikým cizím, ale nevyloučila by to, kdyby si už nějaký čas psali. S člověkem, kterého neznají, by děti nikam nešly. A nezískal by ani jejich telefonní číslo nebo adresu.

"Psala jsem klukovi, ale bylo mu 42"

Děti, kterých se redaktorka ptala, co všechno o sobě prozrazují na internetu, odpovídaly jednoznačně: Nic, je to nebezpečné! V praxi přitom jednají úplně opačně a cizím lidem na síti toho o sobě napíšou opravdu hodně.

Jako třeba osmnáctiletá Šárka, která popsala několik let starý zážitek.
"Chodila jsem na stránku Lide.cz, kde jsem měla křestní jméno, věk, město, kde bydlím, a pár fotek. Ale začal mi tam psát jeden chlap ne moc pěkný věci."

Její chování není podle výsledků výzkumu agentury TNS Aisa vůbec výjimečné. Podle nich polovina dětí neváhá poslat někomu svou fotografii nebo video, více než sedmdesát procent dětí mezi čtrnácti a patnácti lety navštěvuje internetové diskusní skupiny a třetina z nich tam lidem, které v životě neviděly, dává své osobní a kontaktní údaje.

Udělala to i Ety. "Jednou jsem se seznámila s klukem, který mi nabídl chození. Poslala jsem mu i fotku... A potom jsem si všimla, že má za jménem i rok narození. Bylo to 1967. Takže jsem si psala se starším chlapem, než je můj táta."

S debatou proto přestala, ale i tak si nadále píše s lidmi, které osobně nezná. Tvrdí, že by jim už o sobě nic nesdělila.

Bojí se, a proto se s průšvihem nesvěří

Psycholožka Václava Masáková chování dětí, které vědí, co by dělat neměly, a přesto tak činí, naprosto chápe. "Láká je to, je to zakázané ovoce, na tom není nic překvapivého," říká.

Roli podle ní hrají i další dvě věci: děti podobně jako každý, kdo si zahrává s nějakým nebezpečím, mají pocit, že zrovna jich se skutečné riziko netýká. A děti navíc nedokážou posoudit reálnost nebezpečí tak jako dospělí.

"Problém je i v tom, že když už se dítě dostane do potíží nebo narazí na něco nevhodného, může mít strach a rodičům to stejně neřekne," dodala psycholožka. To ostatně naznačil i výzkum agentury TSN Aisa, provedený na přání nadace Naše dítě. Více než dvacet procent dětí řeklo, že pokud na internetu narazí na něco, co je vyděsilo, rodiče se to od nich nedozvědí.

Ráda chatuju. A vždycky když napíšu, kdo si se mnou pokecá, napíše nějakej úchyl a ptá se mě, jestli mám webkameru a jestli se nechci kouknout, jak si ho..." napsala jedenáctiletá Kikina.

V podobných případech samozřejmě nemusí jít o pedofila, často jde o stejně staré děti, které zkoušejí hranici možného.

Děti kontroluje jen část rodičů

Vyšlo rovněž najevo, že rodiče mají docela přehled o tom, kolik děti na webu stráví času a co tam sledují. Neznamená to však, že mají vždy vliv na to, jak se tam chovají. S věkem potomků se navíc dopad jejich výchovy dále snižuje.

"Pětina rodičů patnáctiletých dětí už je nijak nekontroluje a jen polovina z nich má pro používání internetu nějaká pravidla," uvedl Tomáš Rychecký z agentury.

Podle psycholožky Masákové jsou starší děti přirozeně náchylnější k tomu, aby zákazy ignorovaly. "Ale i rodiče jich dávají méně, protože mohou mít pocit, že to, co řekli kdysi, platí nastálo," míní psycholožka.
"Profil na Lidé.cz občas kontroluje mamka," píše čtrnáctiletá dívka, která si říká Nelili.

Ale potíž je mimo jiné v tom, že někteří rodiče internetu moc nerozumějí – ačkoli takových ubývá – a buď ho dětem zakazují paušálně, nebo naopak vůbec nekontrolují, co jejich děti na webu dělají. Některé děti tak odpověděly, že jim rodiče jednou za čas zkontrolují e-mail, případně jen hlídají, kolik času na webu stráví.

Riziko, že si na webu dítě někdo vyhlédne a bude se snažit ho nějak využít, přitom není zanedbatelné. Ukázal to i případ Jiřího Kadrnožky, který před časem odhalila MF DNES (viz box). Problémem je i nedostatečná legislativa, kdy viníkům nic moc nehrozí.

trest pro podvodníka

MF DNES už před časem odhalila muže, který na internetu lákal dítě k sexu.

Na osmadvacetiletého Jiřího Kadrnožku narazili redaktoři MF DNES na dětských diskusních stránkách, kde pod přezdívkou Jirzin napsal: "Najde se tady holka, která mi ho vy...?" (Následoval vulgární výraz pro uspokojení muže rukou.)

Redaktoři si s ním pak psali pod identitou jedenáctileté Terezy. Kadrnožka se zajímal o to, jak vyspělé už je její tělo. S domnělou dívkou vystupující jako Terezička44 si nakonec smluvil schůzku, na kterou posléze přišel.

Když zjistil, že ve skutečnosti má schůzku s redaktory, utekl. Policie ho později dostihla na základě fotografie zveřejněné v novinách – poznala ho jeho bývalá kolegyně.

Původně za svůj prohřešek dostal Kadrnožka podmínku na dva roky, kterou mu soud později snížil na rok díky tomu, že dobrovolně chodil do sexuologické ordinace a léčil se.

Kadrnožka u soudů opakovaně tvrdil, že se považuje za nevinného, a jeho obhájce usiloval o naprosté zproštění viny. "Neměl jsem žádné postranní úmysly. Přihlásil jsem se na chat ze zvědavosti. Jednání lituji," prohlašoval Kadrnožka.

"Chtěli bychom, aby trestným činem byl i takzvaný grooming neboli vydávat se na internetu za někoho jiného a lákat děti na schůzku s cílem je sexuálně zneužít," říká právnička nadace Naše dítě Monika Šimůnková.

Další možností by podle ní mohlo být blokování některých nebezpečných stránek přímo provozovateli připojení. Rodiče sami mohou používat program, který zabrání dítěti dostat se na některé stránky, například s pornografií. "Ale takové programy používá jen osm procent rodičů," řekl Tomáš Rychecký.

Co na sebe prozradí rodiče

Rodiče, kteří se bojí, že jejich děti dají na internet příliš osobní informace nebo i fotky, se přitom často nechovají o moc bezpečněji.

Mnoho z nich má na webu rodinná alba včetně jmen, jiní nabízejí fotky svých dětí v prádle či plavkách v inzerátech na výprodej oblečení. Jméno a adresa samozřejmě nechybí.

Před časem jistá firma vyhlásila soutěž o nejhezčí fotografii dítěte ošetřeného jejím krémem. Výsledkem bylo několik stran snímků nahých dětí namazaných i na nejintimnějších místech těla. "Mám občas pocit, že dospělí toho o fungování internetu vědí velmi málo," konstatuje šéfka serveru Alik.cz Radka Páleníková.