Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mladí jsou po odchodu z ústavu bezradní a fixovaní na „tety“, říká výzkum

  10:50aktualizováno  10:50
Každoročně opouští dětské domovy zhruba tisícovka dětí poté, co dovrší plnoletosti a nepokračují ve studiu. Mají před sebou těžký start, který se často nepovede. Z výzkumu agentury Ipsos vyplývá, že jim po odchodu chybí informace a finanční gramotnost. Jsou navíc citově fixované na vychovatelky a nevědí na koho jiného se obrátit.
(Ilustrační fotografie)

(Ilustrační fotografie) | foto: Martin Stolař, MAFRA

Průzkum agentury Ipsos, který si objednala nezisková organizace Mimo domov, se zabýval obavami a představami dětí před opuštěním dětského domova.

Jedním z hlavních problémů je, že dětem chybí informace o tom, co všechno je třeba po opuštění dětského domova zařídit, a o co všechno se starat. „Dokud jsou děti v dětském domově, o existenci a službách neziskových organizací toho příliš neví. O jejich práci a případné pomoci se dozvídají až tehdy, dostanou-li se po opuštění domova do problémů,“ přibližuje Lenka Hanáková z agentury Ipsos.

„Když jsem odcházela z d nikdo mi nic neřekl, nikdo mi nic neporadil. Řekla jsem, že chci do Prahy, odvezli mě tam s kufry a to bylo vše. Neuměla jsem si nakoupit, neuměla jsem si nic zařídit, bála jsem se chodit mezi lidi,“ vypráví Olina, která dětský domov opustila před osmi lety. Se startem samostatného života jí nakonec pomohla právě nezisková organizace. 

Průzkum

Průzkum si u agentury Ipsos objednala nezisková organizace Mimo domov ve spolupráci s organizací Letní dům, za podpory Nadace Komerční banky - Jistota.

Průzkum byl realizován u 102 dětí v dětských domovech, které opustí domov do jednoho roku, a dále u 27 dospělých, kteří jsou jeden rok až šest let po odchodu z domova.

Lidé po odchodu z ústavní výchovy navíc zápasí s finanční gramotností. Pouze třináct procent dotázaných dětí uvedlo, že má na dobu po opuštění domova našetřené peníze. Například 64 procent dětí ví, jaký je rozdíl mezi čistou a hrubou mzdou. Pouze 35 procent z nich však dokázalo správně uvést, co tento rozdíl představuje. Stejný počet dokázal vysvětlit, co je to úroková sazba.

„Je důležité, aby se s dětmi pracovalo dříve, než čas odchodu přijde - tedy v době, kdy jsou děti stále v prostředí dětského domova a zároveň aby se nastavila i pomoc po odchodu z náhradní péče. Zároveň je potřeba nastavit pomoc po odchodu z náhradní péče. Zde vidíme velice důležitou roli státu, který by měl zajistit jednotný systém s jasným metodickým a personálním řešením této situace,“ vysvětluje Cyril Zákora z Letního domu.

Nejbližším člověkem jsou pro děti vychovatelky

Z výzkumu vyplývá, že jsou děti z dětských domovů příliš fixované na vychovatelky. Nejčastěji, v 71 procentech případů, se děti svěřují vychovatelkám či kamarádům z dětského domova. Naopak jako velkou oporu necítí rodiče, spolužáky ze školy a ostatní příbuzné kromě sourozenců.

Čísla

Letošní školní rok dochází do škol celkem 4 314 dětí z dětských domovů. Z tohoto počtu je před zápisem, tedy budoucích prvňáčků, 417 dětí, povinnou školní docházku letos absolvuje 2 455 dětí a učební obor či střední školu navštěvuje 1 442 studentů z dětských domovů.

Potvrzuje to velkou závislost dětí na vychovatelkách v domově, které často považují za nejbližší osobu. „Velká fixace dětí na tety a strýčky z domovů je přirozená, protože jsou v každodenním kontaktu, mnohdy od útlých dětských let. Problém však nastává po odchodu z domova, kdy se tyto vztahy přeruší,“ popisuje jeden z velkých problémů Klára Chábová, předsedkyně organizace Mimo domov.

Jak ukázal průzkum, s něčím takovým ale děti, dokud jsou v domově, vůbec nepočítají a domnívají se, že se na vychovatele budou moci v případě nouze obrátit. V řadě případů to tak je, nicméně po odchodu z dětského domova povinnost těmto mladým lidem pomáhat nikdo nemá.

O pomoci některé z neziskových organizací, například při zařizování nového bydlení po odchodu z dětského domova, v současnosti nepřemýšlí nikdo z dětí před odchodem. Z odpovědí třetiny respondentů, co domov již opustili, vyplynulo, že bylo nutné využít pomoci neziskových organizací či domů na půl cesty. Z rozhovorů s dětmi v domovech před odchodem však nevyplývá, že s touto variantou počítají.

Po odchodu z ústavu řeší mladí dávky a levné bydlení

Výzkum agentury Ipsos se nezabýval pouze situací v domovech samotných, ale sbíral data také mezi těmi, kdo brány dětských domovů před lety opustili. Po odchodu mladí lidé řeší nejčastěji téma sociálních dávek. „S těmito záležitostmi se zpravidla obrací na pomoc od neziskových organizací či nadací. Na tyto organizace se obrací také ohledně jednání s úřady či zařizováním dalších formálních záležitostí,“ cituje poznatky z průzkumu Hanáková.

U většiny lidí po odchodu z domova se dále objevovala potřeba levného, podporovaného či krizového bydlení. Pomoc přátel spočívala především v tom, že poskytli informace o bydlení. Často tímto bydlením byly domy na půl cesty.

„Putovala jsem k různým rodinám, kde mě vzali, někde třeba na týden, někde měli děti, se kterými jsem jim pomáhala za jídlo a spánek,“ vylíčila svůj příběh po odchodu z domova jedna z respondentek. Ve třetině případů bylo nutné k zajištění bydlení využít pomoci neziskových organizací či domů na půl cesty.

Studuje jen jedno dítě z deseti

Z oslovených respondentů uvedlo 71 procent, že získají po vystudování školy výuční list. Spektrum volených oborů není nijak široké, nejčastěji studovanými obory jsou kuchař/číšník, zedník, prodavač či ošetřovatel. Přitom 40 procentům dětí jejich plánované dosažené vzdělání nevyhovuje. Přes polovinu respondentů by chtělo pokračovat dalším vzděláváním či rekvalifikačními kurzy.

„Přestože tedy více než polovina dětí před odchodem plánuje studovat dále, reálně tato potřeba po odchodu již často není pociťována. Po odchodu z dětského domova studuje pouze jedno dítě z deseti, mnohdy se přitom jedná pouze o dostudování započatého studia,“ dodává Hanáková.

Podle Chábové je zásadní činnost orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), tedy sociálních pracovníků, kteří vedou jednotlivé kauzy dětí odebraných z rodiny. Oni jsou těmi, kteří mají koordinovat potřebné činnosti v zájmu dítěte nejen před odchodem z dětského domova.

„Dnes to probíhá tak, že má každý takový terénní pracovník 300 dětí v daném kraji, takže každé dítě vidí jednou nebo dvakrát do roka. Návštěva vypadá tak, že jsou děti dotazovány, zda ví, co budou dělat nebo kde budou bydlet. Po většinové odpovědi ne - nevíme, si zprávu poznamenají do formulářů, nechají si potvrdit návštěvu a jdou dál,“ potvrzuje osobní zkušeností neuspokojivou praxi Chábová. Systémově podle ní nefunguje ani jejich příprava na odchod, ani pomoc po odchodu.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.