"Bohužel - dokázat, že rodiče zanedbali výchovu, a proto by měli za činy svých dětí dostat trest oni, je velmi problematické. Jen málokdy se to podaří," přiznává policejní mluvčí Ivana Zelenáková.
Potrestán nebývá nikdo: a přitom je dětská kriminalita stále závažnější. Jen loňské policejní statistiky hovoří o třech vraždách, pěti znásilněních, 245 ozbrojených loupežích a mnoha tisících krádeží. V každé stovce kriminálníků, kteří během zločinu použili násilí, bylo loni sedm dětí. Ještě před třemi lety jich bylo jen pět.
Vysvětlení? "Rodiče se dětem stále méně věnují, v honbě za kariérou si jich všímají stále méně a méně. Dělá nám to opravdu vrásky," míní policejní prezident Jiří Kolář. Policistům totiž vyrůstá generace zločinců, se kterou budou mít v budoucnu hodně problémů. "Pokud to nezačneme ihned řešit - všechny instituce - ruku v ruce, tak se nám to z těch rukou brzy vymkne."
Řešením může být podle některých policistů snížení hranice trestní odpovědnosti z dnešních patnácti let a častější nařizovaní ústavní (ochranná) výchova - což je podle současné legislativy prakticky nejtvrdší možné opatření na nezletilé delikventy.
Všechno jsou to ovšem tresty namířené proti dětem. Přitom odborníci tvrdí, že nemá smysl trestat děti, protože na jejich činech se odrazila rodičovská výchova. Rodiče však z trestní mašinérie vyjdou zpravidla s čistým štítem: maximálně zaplatí škodu, kterou jejich dítě oběti způsobilo.
"Rodiče je sice možné stíhat za zanedbání povinné výchovy, ale dělá se to jen velmi výjimečně," tvrdí pražský advokát Oldřich Choděra. "Například když se podaří dokázat, že rodiče nechávají dítě běhat po nocích po ulicích a ono vykrádá auta. Anebo když zanedbávají povinnou školní docházku. Nejde však stíhat otce za to, že syn z ničeho nic někoho oloupí či zabije."
Trestat rodiče nemá smysl ani podle dětského psychiatra Petera Pötheho. "Spíše bychom jim měli nabídnout terapeutickou pomoc," míní. "Trest nebo pokuta mohou vést jen k tomu, že si rodiče vybijou zlost na dítěti. Pokud s nimi odborník neprobere, kde se stala chyba, mohou se na dítě naštvat - aniž si uvědomí, že dostali trest za to, že dítě je jejich 'produktem'."
Pöthe, který dlouhá léta pracoval pro Linku důvěry, sám nepamatuje případ, kdy by soud za zločin dítěte potrestal rodiče.
Policisté i odborníci na dětskou duši si hodně slibují od návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který zatím prošel prvním kolem diskusí v Poslanecké sněmovně.
Tento návrh, připravený ministerstvem spravedlnosti, má zajistit povinnost úřadů zabývat se delikty dětí mladších patnácti let. Tak například dítě, jež vlastní rodina zanedbává či nezvládá, by v budoucnu mohl specializovaný soud pro mladistvé svěřit do péče příbuzných.
V lepším případě bude moci dítě - opět na základě rozhodnutí soudu - zůstat v rodině. "Ale soudci mu mohou zakázat styk s určitou skupinou osob. Zakázat chození na diskotéky a tak dále," prohlásil ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.
Otázkou je, zda sněmovna stihne zákon projednat v tomto volebním období. "Zřejmě se to nestihne - jde o příliš složitou normu," soudí poslanec Marek Benda (ODS). Právě Benda navrhuje rozšířit odpovědnost rodičů. Podle něho by měly soudy rodičům malých zločinců automaticky nakázat úhradu škody. Zatím tomu tak není: oběť se musí odškodnění domáhat sama.
