Sexuální výchova je zahrnutá v řadě předmětů. Nejsou to jen informace o kondomech (ilustrační snímek).

Sexuální výchova je zahrnutá v řadě předmětů. Nejsou to jen informace o kondomech (ilustrační snímek). | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Děti o sexuální výchovu stojí, říká žena, která ji učí 20 let

  • 677
Sexuální výchova nejsou jen kondomy, je mnohem komplexnější, říká Lenka Kubrichtová, která se touto problematikou zabývá přes dvacet let. O sexu se dnes děti učí v češtině či dopravní výchově. V románech se dozví o lásce, u aut zase o první pomoci a s ní spojené ochraně před virem HIV, podotýká.

Jak se nyní sexuální výchova vyučuje?
Sexuální výchova je zahrnutá průřezově v řadě předmětů. Pro všechny vzdělávací oblasti jsou přitom dané očekávané výstupy, tedy to, jaké znalosti by měly děti mít po třetí, páté a deváté třídě. Na prvním stupni se učí o rodině, partnerství, rozdílech mezi pohlavími, biologických a psychických změnách, etice vztahů nebo o HIV a AIDS, ale to například ve smyslu toho, jak se virus přenáší. Už dítě na prvním stupni totiž musí vědět, že při poskytování první pomoci u krvavého zranění má použít rukavice, protože něco jako HIV existuje a může se nakazit. Na druhém stupni se děti učí třeba o vztazích a formách soužití, sexuálním dospívání nebo péči o zdraví. Důležité je, že rámec vzdělávání určuje, co mají děti vědět, ale je na učiteli, jak jim to podá. Někdo může používat obrázky a knížky, někdo pomůcky. Je to jako když v osnovách je, že dítě musí umět popsat kostru savce, a jeden učitel to může ukazovat na psu, druhý na kočce. Rámec splní oba.

Kdo je Lenka Kubrichtová

Pedagožka Lenka Kubrichtová

PaedDr. Lenka Kubrichtová se zabývá problematikou sexuální výchovy od roku 1991. Pět let ji učila, od roku 1996 se zaměřuje na vzdělávání pedagogů. Podílela se na přípravě příručky pro učitele sexuální výchovy, kterou v roce 2009 vydalo ministerstvo školství, a byla členkou týmu, který připravil Doporučení k realizaci sexuální výchovy na ZŠ. Uspořádala více než dvě stě seminářů k oblasti výchovy ke zdraví. Je také spoluautorkou učebnic pro 2. stupeň ZŠ.

Co si myslíte o metodách, které prosazuje ředitel pražské ZŠ Kuncova Pavel Petrnoušek?
Nerozumím současným negativním reakcím, protože ty samé metody jsou součástí videokazety, kterou v roce 2000 od ministerstva dostaly základní školy. Natáčela se právě u ředitele Petrnouška. (Petrnoušek je kritizovaný mimo jiné za hru zvanou Kompot. Při ní si děti vyměňují místa například podle toho, jestli se už někdy zamilovaly, líbaly, onanovaly, atd. - pozn. red.)

Jak se změnila výuka za dobu, co se sexuální výchovou zabýváte?
Jsem ráda, že došlo k velkému posunu. Nejdůležitější změnou je, že se vzdělávací oblast Člověk a zdraví, která sexuální výchovu zahrnuje, dostala na roveň ostatním. Budoucí pedagogové mají nově možnost se v této oblasti vzdělávat, na univerzitách vznikají akreditované bakalářské a magisterské obory, které se výchově ke zdraví věnují, organizují se také nejrůznější kurzy a semináře.

Jak se za tu dobu změnily děti?
Změnily se samozřejmě hodně, jako celá doba. Mají možnost získat více informací, na internetu přitom narazí i na nebezpečné a zavádějící informace. Životní tempo je rychlejší, děti cestují a seznamují se s jinými kulturami, etniky a jejich tradicemi. Sexuální výchova je přitom vede i k pochopení, ohleduplnosti a toleranci. Děti jsou také otevřenější, protože se se sexualitou čím dál častěji setkávají v médiích. Na to se ve školách musí reagovat a umožnit jim aktivně se do výuky zapojit.

A jak se změnily v oblasti sexu? Začínají s ním dřív?
Nemyslím si, že by se věková hranice snižovala. Podle výzkumu sexuálního chování z roku 2008 se věk při prvním styku drží kolem 17 let. Sexuální výchova se zmiňuje i o právech a legislativě a děti tak vědí, že styk s osobou mladší 15 let je trestný. Samozřejmě se ale vždy objeví někdo, pro koho je sex výzva, neuvědomuje si rizika, a začne s ním dřív.

Sexuální výchova ve školách

Problematika se nyní vyučuje na prvním stupni v rámci vzdělávací oblasti Člověk a jeho zdraví. Děti se učí o rodině, partnerství, stavbě lidského těla a rozdílech mezi pohlavími, o vývoji jedince, o biologických a psychických změnách v dospívání, ale i o etice sexuality nebo způsobech přenosu HIV.

Na druhém stupni se oblast jmenuje Výchova ke zdraví a učivo zahrnuje vztahy ve dvojici, jako láska nebo manželství, změny v životě člověka, reprodukční zdraví, které žáky seznamuje s předčasnou sexuální zkušeností, těhotenstvím mladistvých nebo poruchami pohlavní identity, nebo zdravý způsob života a péči o zdraví, kam spadá ochrana před přenosnými chorobami.

Žijeme v době, kdy je sex doslova všude. Jsou ho plná média, na internetu se k němu dá dostat několika kliknutími... Stojí vůbec děti o sexuální výchovu, nebo si myslí, že už všechno vědí?
Podle mě o ni stojí. Je pravda, že někdy si myslí, že vědí všechno a dobře, ale když s nimi začnete téma probírat, najednou přiznají, že to slyší poprvé nebo úplně jinak. Škola tu má nezastupitelnou funkci, protože informace od kamarádů nejsou často správné a ani v rodině se mnohdy o sexualitě otevřeně nemluví. Děti by měly dostat komplexní informace, ideálně tak, aby si třeba ani neuvědomovaly, že je to sexuální výchova. Ta by měla být harmonickou součástí výchovy a vzdělání ve školách.

Jaká má být v tomto ohledu role rodičů?
Předně je důležité, jak a kdo problematiku související se sexuální výchovou dětem podává. Rodina je prvním místem, kde si dítě formuje postoje k sexualitě. Někde se ale na toto téma otevřeně nemluví, ať už kvůli studu rodičů, nebo dětí. Pak by měli rodiče spolupracovat se školou a řešit všechno v nejlepším zájmu dětí. Mají právo seznámit se s tím, co a jak se děti učí. Obráceně škola zohledňuje etnická nebo náboženská specifika. Když ale odpůrci sexuální výchovy v médiích zužují celou problematiku na informace o kondomech a mluví o "technické" sexuální výchově, není se co divit, že se rodiče bouří a říkají, že něco takového do škol nepatří. Sexuální výchova je přitom součástí vzdělávání na základních školách už neskutečně dlouho.

Odpůrci sexuální výchovy namítají, že by tato oblast měla zůstat v rodině a děti by se vše podstatné měly dozvídat od rodičů. Co se vlastně doma učí?
Rodina je prvním prostředím, se kterým se dítě setkává. Prvním přiložením novorozence k prsu matky se buduje citové pouto a pocit bezpečí. Profesor Zdeněk Matějček o sexuální výchově v rodině říká, že základem je pro dítě v rodině vztah. Učí se přijímat druhé lidi, mít k nim důvěru, učí se mít rád. Rodiče proto vždy v základech sexuálně vychovávají, ať už málo, hodně, plánovitě, příležitostně, dobře nebo špatně. Ale vždycky nějak. Některé rodiny ale tuto funkci nezvládají a proto je potřeba, aby škola naplnila právo dětí na informace, například o zneužívání nebo týrání. Škola by také měla dodat názory, se kterými se třeba v rodině dítě nesetkalo, a učit tak k toleranci.

Podle někoho by měla sexuální výchova být nepovinný předmět. Co si myslíte o takovém řešení?
Nesouhlasím s tím a jsem přesvědčená, že je to prakticky nereálné. Problematika sexuální výchovy je velmi široká, řeší se v souvislostech a je součástí řady vzdělávacích oborů. Nejde ji shrnout do jednoho nepovinného předmětu. Navíc pokud by se tak stalo, přišli by o ni jak žáci, jejichž rodiče si ji nepřejí, tak i ti ostatní. V konkurenci dalších nepovinných předmětů, jako konverzace z angličtiny nebo počítačů, by neobstála.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue