Nepříjemná injekce přibude jen jedna (respektive tři, započteme-li dvě přeočkování do konce prvního roku života), a to proti žloutence neboli hepatitidě. Očkování proti hemofilii se stane součástí vakcíny proti tetanu, černému kašli a záškrtu po devátém týdnu života dítěte.
Očkování podstoupí čtvrt milionu dětí
Dětští lékaři si nyní začnou zvát do ordinací dvou- až tříměsíční děti na očkování proti hepatitidě B. Kromě toho si zavolají i děti, jimž bude letos dvanáct let - i ty budou nově očkovány proti žloutence. Přicházejí totiž do věku, kdy je riziko nákazy hepatitidou nejvyšší: nemoc se přenáší zejména pohlavním stykem a ve skupině patnácti- až devatenáctiletých případů nákazy nejrychleji přibývá. "Ty velké si budeme zvát až po prázdninách," uvedla dětská lékařka z Prahy 1 Ivana Nulíčková.
Dohromady bude očkováno zhruba čtvrt milionu dětí. Akci loni v zimě nařídilo ministerstvo zdravotnictví a stát na ni uvolnil ze státního rozpočtu 247 milionů korun. Vzápětí se však objevily hlasy, zda je očkování nutné konkrétně očkování novorozenců proti žloutence.
Ochranu proti hemofilové infekci nikdo nezpochybňoval - jde o nebezpečnou bakterii, která způsobuje smrtelné zápaly mozkových blan a záněty hrtanové příklopky neboli epiglotitidu.
"To je dnes největší zabiják dětí. V letech 1992 a 1996 zemřelo 11 dětí mladších pěti let, z nichž sedm nedojelo živých ani do nemocnice," uvedl Ivan Novák, přednosta dětské kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze. Loni byla v zemi evidována stovka případů nakažení bakterií Haemophilus influenzae b, z toho tři skončily smrtí.
Očkovat či neočkovat proti žloutence?
Kontroverzní názory se objevily na očkování žloutenky typu B. Její virus je sice stokrát nakažlivější než třeba virus HIV a přenášet se může nejen krví a pohlavním stykem, ale například poraněním o infikovanou jehlu. Původní představy však zněly, že zatím postačí očkovat děti před pubertou, tedy dvanáctileté.
Sami lékaři připouštějí, že s každou vakcínou navíc se dětský organismus více zatěžuje. Zejména je-li jeho imunita oslabena nebo má-li sklon k alergii. "Kojenecký organismus má co dělat s řadou zátěží z venkovního i vnitřního prostředí," uvedl například imunobiolog Jan Pekárek ze společnosti Sevapharma, jež vyrábí české vakcíny.
Podle něho je namístě zavádět povinné a státem řízené očkování tehdy, když nemoc představuje zásadnější ohrožení populace. V roce 1999 však byly u nás evidovány pouze tři případy hepatitidy B u dětí do jednoho roku, do devíti let pak sedm případů. Ve věkové skupině 15-19 let to však už bylo 112 případů.
Hygienici přesto tvrdí, že očkování novorozenců je opodstatněné. "Nákaza v raném věku se mnohdy vůbec nepozná, probíhá v 90 procentech případů bez příznaků, ale v dospělosti pak může vyústit v rakovinu jater," uvedla Sylva Kvášová z odboru epidemiologie ministerstva zdravotnictví.
Odmítla i názor Jitky Škovránkové z ambulance očkování v nemocnici v Motole, podle níž by očkování proti hepatitidě B bylo vhodnější až po druhém roce dítěte. "V tomto období imunitní systém dítěte dozrává a podání vakcíny by bylo i účinnější," podotkla Škovránková.
|
"Je pravda, že malé děti s hepatitidou B takřka nevidíme. Ale měli jsme už dva případy dětí kolem roku, které se píchly o pohozenou injekční jehlu. Asi bych své děti oočkovat dala," soudí lékařka Ivana Nulíčková. |
"Vyhláška platí. Vychází z pokynu Světové zdravotnické organizace, která v roce 1992 doporučila buď očkování dospívajících, nebo novorozenců, nebo obou skupin," namítla Kvášová.
Česko zvolilo poslední variantu. "Tím se opět zařadila na jedno z čelných míst v Evropě. Tedy na místo, kde po léta byla a kde v posledních letech začala poněkud zaostávat," řekl hlavní hygienik republiky Michael Vít.
