Kdyby dárky skutečně nosil Ježíšek, pravděpodobně by mu v těchto dnech šla z dětských přání hlava kolem. Děti totiž mají naprosto jasnou představu o tom, co chtějí pod stromečkem najít. Lpí na značkovém zboží a nejsou zrovna skromné.
MF DNES požádala 50 školáků z Prahy a Ústí nad Labem, aby napsali nebo nakreslili, jaké si přejí dárky. Děti z pátých tříd podle ankety nejčastěji touží po mobilním telefonu a přenosném přehrávači CD zvaným diskman. Má to však háček. Nespokojí se s jakýmkoli přístrojem. Telefon musí být značkový a diskman by měl určitě obsahovat i MP3 přehrávač.
"Milý Ježíšku, pod stromeček bych si přál nový telefon Siemens S65, počítač a MP3 přehrávač," napsal například dvanáctiletý Tom ze Základní školy Plzeňská v Praze. A jeho spolužák Tomáš je v popisu svých přání ještě konkrétnější: "Přál bych si telefon LG. A taky bych chtěl tašku Case Logic, černošedou, prodávají ji v Tesku."
Bundu? Jedině značkovou
Obecně si děti málo přejí oblečení, které jim rodiče naopak kupují nejraději. Pokud si je pod stromeček žádají, je to kvůli jeho značce, ne funkci. "Přeju si růžovou bundu Nike a taky boty Nike," uvedla jedenáctiletá Markéta.
Psycholožka Marta Boučková to vysvětluje faktem, že dětské asociace jsou na rozdíl od "dospěláckých" představ pevné. "Dítě si nepředstaví jakoukoli bundu, ale právě jen bundu Adidas nebo Nike, protože to má díky reklamě spojené," tvrdí Boučková.
Dětským přáním by se podle jejích slov mělo vyhovět tak, aby alespoň jedna položka ze seznamu vytoužených dárků byla splněna stoprocentně a dítě nebylo zklamané.
"Když chce třeba boty Adidas, panenku Barbie a auto Ferrari, alespoň jednu věc by mělo dostat takovou, jakou si přeje. Ty ostatní pak rodiče mohou koupit levnější," uzavírá Boučková.
Přání prvňáčků a druháků si jsou hodně podobná: dívky chtějí panenky a kluci auta nebo vrtulníky na dálkové ovládání. Vedle těchto klasických a ne nutně drahých dárků si děti přejí hlavně to, co vidí v televizních reklamách.
"Chci pod stromeček šumící mozek, který vyrábí brouky," říká například šestiletý Kristian. A vysvětluje, že jde o malou laboratoř, v níž lze z prášků a vody vyrobit želé ve tvaru brouků. "Znám to z televize," dodává Kristian.
Vliv reklamy na malé děti potvrzují i manažeři obchodů s hračkami. "Reklama dělá mnoho. O některé hračky není takový zájem, ale jakmile se objeví v televizi, stanou se hitem," říká prodejkyně hraček Kateřina Boubínová.
Koupím dětem, co chtějí
Ne na všechny děti reklama působí. "Pod stromeček si přeju panenku, ale nemusí to být ta z televize. Určitě by ale měla mít blonďaté vlasy," uvažuje šestiletá Veronika.
A co na dětské sny říkají rodiče, jejichž nelehkým úkolem je alespoň zčásti jim vyhovět? "Letos už nebudu kupovat jen hračky, děti jsou starší, a tak se snažím vybírat spíš praktické dárky. Desetiletému synovi dáme třeba knížky a oblečení," říká například Markéta Sedláková z Prahy.
A prozrazuje, jak svým dětem vysvětlila, aby si toho pod stromeček nepřály zbytečně moc. "Dopisy Ježíškovi syn s dcerou napsali už v létě, ale řekla jsem jim, že tam toho nemůžou psát moc. Vždyť Ježíšek má hodně dětí a na každé se musí dostat," říká Sedláková.
Také vnoučata Ireny Vaňkové z Prahy si o dárky psala Ježíškovi. "Vlastně to spíš nakreslila. Měli jsme velký problém vyluštit, co se za těmi obrázky skrývá. Většinou jsou to panenky - princezny," popisuje Vaňková. A přiznává, že se chystá jejich tužby splnit. "Nemá cenu kupovat něco, s čím by si pak děti nehrály," říká.
Vyhovět některým přáním je však těžké. Kdyby například chtěli rodiče dvanáctileté Petry z Prahy splnit její přání do puntíku, museli by si z domu udělat malou zoologickou zahradu:
"Milý Ježíšku, k Vánocům bych si přála psouna, fenku, papouška aru, plyšového tygra, osmáka degu, kanadskou veverku, dvě surikaty, plyšového pandu a medvídka koalu."
