Jejich slabinou však je, že nedá velkou práci najít řadu jiných knih, které stejné či velmi podobné vlastnosti mají také, ale takový úspěch nezaznamenaly.
Smysl určitě má otázka, jak to celé vzniklo, nikoli jak to, že to trvá. Při pohledu na tunovou ocelovou kouli valící se ze strmého vršku byste se taky neptali, proč se nezastaví, ale kdo nebo co ji uvedlo do pohybu a kde se vzala nemalá síla k tomu potřebná.
Domnívám se, že Harry Potter je vlastně obranná reakce jednoho velikého organismu – nazvěme si ho třeba knižní kultura. Zachovejte klid, nepůjdu na vás s mystikou typu "zeměkoule je vlastně živá bytost, jmenuje se Gaia a bydlí v Široké ulici 13, třetí patro vlevo od výtahu".
CD, DVD, MP3
Knižní svět určitě živý tvor není, ale je to velice komplexní, starý a rozvinutý systém, v němž probíhají procesy nezávislé na činech jeho jednotlivých prvků (čtenářů, nakladatelů, autorů). I o národech či civilizacích přece běžně říkáme, že se "rodí", "vyvíjejí", na něco "reagují", že "umírají".
Tištěné slovo mělo stovky let díky knihtisku obří technologický náskok před ostatními médii. Teprve ve dvacátém století je média přenášející zvuk, obraz a pohyblivý obraz začala dohánět. A ke sklonku toho století se už stovky let nezpochybněný hegemon, kniha, začal cítit ve skutečném ohrožení.
Jen vzpomeňte na všechen ten nářek: Děti přestávají číst. Televize (CD, DVD, MP3, internet...) hubí knihu. Ve skutečnosti jen jiná média vyrovnávala svůj podíl na celém koláči, ale přesto onen pocit úpadku a ústupu byl velice silný.
Potter cifry nezvedl
Teprve poslední dekáda minulého století přinesla konečně úspěšnou imunitní reakci knižní kultury na tento ústup ze slávy.
Sama autorka a její hrdina jsou v tom v podstatě nevinně. Harry Potter byl jen ve správnou chvíli (v okamžiku horečného hledání něčeho, co by knihu jako médium vrátilo do hry) na správném místě (ve zdrojové, anglofonní oblasti a v propagačně nejúčinnější dětské fantastice) a měl na tu "fušku" ideální parametry.
Kdyby se ale nevyskytl on, asi by tu práci dříve či později a stejně nebo podobně účinně odvedl někdo jiný.
Přitom hlavním kladným účinkem Harryho Pottera rozhodně není, že by se víc prodávaly knihy: odborníci mají bezpochyby pravdu, když tvrdí, že celkové prodejní cifry nezvedl.
Že se jednalo jen o vnitřní přeskupení odbytu. Klidně ještě surověji: že Harry Potter vyfoukl část prodeje jiným knížkám.
Hloupoučké třeštění
To je ale krátkodobá záležitost, zcela směšná ve srovnáním s hlavním přínosem potterovských knih. A tím bezpochyby je, že náš brýlatý hrdina s klikyhákem na čele desítkám, ba stovkám milionů dětí a dospívajících na celém světě do hlav pevně vpálil myšlenku, že číst si knížky je příjemná věc, není to nic zastaralého, naopak je to zcela, odpusťte mi to hnusné slovo, "trendy".
Ještě přízemněji řečeno: že vydávat peníze za knížky není něco, co by přicházelo na řadu až daleko, daleko za mobily, značkovým oblečením, potřebami pro adrenalinové sporty, předplatným časopisu Bravo...
Za tuhle nedocenitelnou službu bychom měli být my, kdo knihy milujeme (nemluvě o nás, kteří jsme na funkčnosti knižního trhu ekonomicky závislí), neskonale a zcela upřímně vděční.
A to naprosto bez ohledu na to, zda nám celé to hloupoučce vytlemené třeštění kolem Pottera už zhruba tak od druhého dílu neleze mírně krkem (jako třeba mně).
