Děti, co si jen trochu jinak hrají

Při shlédnutí televizních záběrů, ve kterých odpůrci globalizace ničí vše, co jim přijde pod ruku, mě napadá, že tito jedinci přes svůj věk zůstali malými dětmi, které si ke své zábavě zvolily jen poněkud jiné hračky. Celý problém má samozřejmě složitější podtext; je to nepřehledný slepenec příčin a důsledků vyžadující podrobnější sociologickou studii. Nicméně tito demonstranti na mě působí dojmem, že sami nevědí, čí jsou.

Anarchisté, komunisté, filosofové, sektáři anebo jen banda kverulantů, která, ačkoli v životě sama mnoho nedokázala, nebude spokojená nikdy s ničím?

Pro všechny ty skupinky radikálů (ponechejme stranou úvahu o tom, že sami nedokážou najít společnou názorovou cestu) je však, dle mého mínění, typické jedno: neschopnost vstřebávat informace, třídit je a analyzovat a reprodukovat poznatky z nich plynoucí.

Jednu z příčin (ač pedagog) spatřuji ve školství, které zatím neumí tyto schopnosti a dovednosti žákům a studentům vštěpit. Nechci zde rozebírat další (a mnohdy i závažnější) příčiny celého problému, jako jsou výchova v rodině, ekonomická situace, postavení v zaměstnání apod., to přenechejme odborníkům.

Jedno je ale jisté: náprava bude složitá a nepřijde hned, očekávejme tedy další nepokoje. S nadhledem a s pochopením – vždyť jsou to vlastně ještě děti… . Někdy by ale potřebovaly opravdu pořádně na zadek!

Demonstrant kopající do výlohy KFC.