"Hranice trestní odpovědnosti se nemění, zůstává na patnácti letech. Nicméně zákon také umožňuje, aby se soudy pro mladistvé zabývaly činy mladších dětí a navrhovaly výchovná opatření," uvedl Vladimír Voráček z ministerstva spravedlnosti, jež zákon předložilo.
Soudce může například odebrat dítě z rodiny, která jeho výchovu zanedbává, a umístit je do náhradní rodiny - k příbuzným nebo lidem, kteří budou evidováni ve speciální rejstířku.
Vláda chce soudní proces pro mladistvé
Zprávy o tom, že policie odložila případ, neboť pachatelem trestné činnosti bylo nezletilé dítě, by měly vzít za své. I tyto kauzy by totiž měly řešit soudy pro mladistvé, které chce zřídit vláda.
Hranice trestní odpovědnosti se neposouvá, zůstává na patnácti letech. Přesto ministerstvo spravedlnosti návrhem zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který včera schválil kabinet Miloše Zemana, hodlá zajistit povinnost státu se delikty dětí mladších patnácti let zaobírat.
"Dnes sice existuje možnost, aby se soud činy nezletilých mladších patnácti let zabýval, ale nám jde o to vytvořit povinnost státu na takový čin reagovat. Aby se nadále nezachovával stav, kdy se v televizi řekne: auta vykradlo dítě mladší patnácti let, tudíž policie případ odložila, protože není trestně odpovědné. Tečka.
Vyřízeno, zapomeňte," říká šéf legislativního odboru ministerstva spravedlnosti Vladimír Král.
Chcete, aby patnáctileté dítě prošlo celým soudním řízením?
To ale není podmínka. Mohou mu být uložena výchovná opatření "už" v přípravném řízení a soud tedy odpadne.
Co si má člověk představit pod soudem pro mladistvé?
Specializovaný senát, v jehož čele stojí předseda, který obsáhl jisté odborné dovednosti. A kde i přísedící mají určité zkušenosti s působením v oblasti mládeže. Navrhujeme totiž, aby soudnictví ve věcech mládeže vykonávali specializovaní soudci, kteří pro tuto činnost budou mít kromě jiného zvláštní odbornou průpravu.
Co bude zahrnovat?
Chceme, aby měli soudci větší představu o tom, co zákon obsahuje, a jakým způsobem jej aplikovat. Aby zkrátka věděli - když ukládají výchovná opatření - co je a není reálné.
Už dnes mohou například využívat probačních programů, ale ve skutečnosti o nich mají jen velmi malý přehled a málokdo s tím má zkušenosti.
Soudci si umí představit, že jde o nějaké výchovné působení. Ale koho do toho mohou "zatáhnout", na koho se obrátit a jakých možností využívat, o tom moc představu nemají.
Co jsou probační programy?
Probační služba byla zřízena letos v lednu zvláštním zákonem. Je to jakýsi partner orgánů trestního řízení, ale nejde ani o součást soudů, ani policie - je to samostatná soustava orgánů, která působí v každém okrese. Jejich cílem je zajišťovat kvalifikovaný dohled, kontrolu a pomoc pachateli trestné činnosti.
Patří k přípravě soudců třeba exkurse do diagnostických ústavů, aby věděli, kam dítě vlastně posílají?
Jistě je to cenná zkušenost. Pokud nařizuji dítěti ústavní výchovu, měl bych mít představu, co obnáší, v čem se to třeba odlišuje od jiných opatření. Jinak mohu nařídit ochrannou výchovu u jedince, který evidentně do ústavu nepatří.
Anebo tam naopak poslat někoho, koho ústav nemusí zvládnout. Nicméně, spíše než o exkurze by mělo jít o přednášky. Předpokládáme, i když to nemá být jádro školení, že budou zahrnovat i pasáž z oblasti psychologie a pedagogiky nezletilých.
Jaké nejtvrdší výchovné opatření zákon zná?
Ústavní, respektive ochrannou výchovu. To znamená odebrání z rodiny a umístění z ústavu.
Proč se přitvrzuje proti dětem a ne proti rodičům? Za činy dětí přeci často stojí nedostatečná výchova, zanedbání.
My ovšem těžko můžeme udělat rovnítko: každý čin, kterého se dopustí nezletilé dítě, znamená občansko-právní nebo dokonce trestní odpovědnost jeho rodičů. V řadě případů se čtrnáctileté dítě dopustí činu jinak trestného, ačkoli rodiče se prokazatelně žádných výchovných nedostatků nedopustili.
Dítě mělo volno, chytlo se nějaké party, mělo hloupý nápad... Nicméně, k tomuto návrhu zákona je připojena i drobná novela zákona, která rozšiřuje skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výchovy.
