Podle něj byste si u člověka, který se sám přizná, že lhal, a nedovede si vzpomenout na to, kdo mu nabízel deset milionů, těžko uložili větší obnos.
Pan ministr Bublan naopak tvrdí, že výsledek detektoru je dobrý. A státní zástupkyni vyčítá, že se odvážila soudit bez rad odborníků.
Avšak i pouhý zdravý rozum stačí na to, abychom našli v záznamu podpůrné argumenty i pro Bublanův výklad. Detektor nikdy nepochyboval (může-li detektor pochybovat) o tom, že nějaký úplatek byl nabídnut - odmítnut.
Není ovšem jasné, za jakých okolností a kým. Zdá se dokonce, že Zdeněk Kořistka kryje nějakého čtvrtého účastníka nebo skoro-účastníka dnes už proslulé ostravské schůzky s pány Dalíkem a Večerkem.
Ze záznamu je tedy pochopitelné, že policie pátrá. Naprosto nepochopitelným však zůstává způsob pátrání. Tedy dramatické zatýkání, nátlak na svědky a zejména špehování bankovního konta opozičního vůdce Mirka Topolánka.
Zdeněk Kořistka, pokud věříme detektoru, nějakou nabídku dostal. Jenže za okolností, za které se stydí a tají je i ve chvíli, kdy mu běží o čest. Vztahy mezi všemi třemi pány a třemi až čtyřmi dámami, které v případu figurují, patrně nepatřily do učebnic etikety. Potom je naprosto pochopitelné, že Dalík a Večerek odmítli test na detektoru z úplně jiných důvodů než proto, že by se báli otázek na deset milionů.
Po zveřejnění záznamů (pokud to není podvrh) lze směle říci, že pan Kořistka je lhář, aniž by po nás mohl žádat deset milionů. Sám se totiž ke lži přiznává. Policie se bude muset vyrovnat s tím, že i muž, kterému věří, jí lže.
Za takových okolností se zdá - použijme zase zdravý rozum, ne ony odborníky - že dojít k pravdě je krajně obtížné, ba takřka nemožné. Jisté jsou naopak politické dopady celé věci před volbami a pak to, že policie neměří lidem, kteří jsou do té záležitosti zapleteni, stejným metrem.
