Stojíme před řadou pokladen. Do vysílačky se ozývá hlášení. Detektivové, kteří hypermarket hlídají, mají horký tip. Kamery "viděly" slušně oblečeného mladíka, když si cpal do kapes lososí maso.
Mladík přichází k pokladnám. Při placení ho oslovuje strážný. Lup za 1200 korun v kapsách a tašce už nemůže skrýt. Teď je řada na urostlém strážném, který dosud čekal v zákulisí: odvádí mladíka do speciální cely přímo v obchodním centru.
Ta měří asi dvakrát tři metry, je černě vymalovaná a na stropě jsou mříže, aby zloděj neutekl větrací šachtou. "Asi dostane 1000 korun pokuty," odhaduje Jan Rieger, šéf agentury Rieger Security.
Klíčoví jsou v nákupních centrech "tipaři". To jsou detektivové s nejlepším pozorovacím talentem. Sedí u monitorů v dispečinku hypermarketu, sledují kamery a hledají v labyrintu mezi regály podezřelé zákazníky.
Pak vyhlédnutého člověka signálem do vysílačky "předají" kolegům u pokladny, kteří mu prohlédnou tašku a kapsy. Zloděj se jednoduše prozradí třeba tak, že drží v ruce zboží, ale kouká jinam.
Ochranka používá smluvené signály
Agentura má v jednom okamžiku v obchodě zpravidla asi patnáct lidí. Kromě "tipařů" jsou to ještě strážci u pokladen, které lidé jako jediné vidí, a "eskorťáci". Ti nastupují, když je přistižen zloděj, aby ho odvedli do cely.
Detektivové v hypermarketu nechodí ozbrojeni. Jejich jedinou zbraní je skrytá vysílačka. Na frekvenci, kterou používají, není ticho ani pár vteřin. Detektivové používají rychlé smluvené signály: "Pokladna 49 ká ó," zní ze sluchátka.
To znamená, že u pokladny 49 právě platí člověk, který by měl být zkontrolován. Při kontrole detektiv vezme paragon a porovnává ho s nákupem. Pokud něco přebývá, zákazníka může ještě zachránit cenovka z jiné prodejny.
A kontroluje se prakticky nepřetržitě, ale většinou jde o plané poplachy. "Zloději ochranku testují. Nejprve si něco strčí do kapsy, my je sledujeme, ale oni tu věc zase za rohem vyklopí. Pak zkoušejí, budou-li u pokladny kontrolováni, tedy jestli kamera zabírá místo, kde si věc schovali," vysvětluje Rieger.
Finty detektivů
I detektivové používají různé triky. Třeba předstírají, že se o pokladnu, k níž zloděj míří, příliš nezajímají, aby ho k ní přivábili a pak chytili.
V jedné chvíli Rieger ukazuje na nervózního mladíka, který stojí u opuštěné pokladny a už deset minut si ji prohlíží. Neznalý poměrů si ho nevšimne, ale podle detektiva zevloun zjevně přemýšlí, jestli by se z pokladny dalo něco ukrást. Nakonec po chvíli odchází.
Ochranka chytila za přítomnosti reportéra kromě mladíka ještě dvě zlodějky – dvě babičky, které měly v tašce jedna čokoládu, druhá žvýkačky. Strážci je pouze nechali sladkost zaplatit.
Většinu mezi zloději tvoří podle Havlíčkové recidivisté. Menšinu lidé, kteří jednou selhali a strčili si vysněnou věc do tašky. Kradou se obvykle věci do celkové hodnoty pět tisíc korun, aby krádež zůstala jen přestupkem. "Ztrácí se potraviny, elektronika i voňavky," jmenuje hity zlodějů Havlíčková.
