Náhradní bydlení však může metropole nabídnout přibližně každé dvanácté takové rodině. Ostatní bude muset magistrát nebo radnice nechat v původních bytech s reálným nebezpečím, že dluhy na nájemném se v nich budou dále zvyšovat.
"Například v dvanácti tisících bytech, které obhospodařuje magistrát, máme kolem šesti set neplatičů s dluhem padesát milionů korun na nájemném a službách spojených s bydlením," říká pražský radní Zdeněk Kovářík. Jejich pohledávky musí platit město z vlastního rozpočtu, tedy z kapes obyvatel, kteří za pronajaté byty řádně platí. Podle autorů studie Zdeňka Pernese a Lubomíra Vacka jsou v Praze mezi neplatiči nájemného nejčastěji zastoupeny středně velké rodiny s dětmi a rodiny, v nichž je více nezaměstnaných členů. Invalidní nebo starobní důchod pobírá téměř třetina dlužníků. Vybavení jejich domácností je podprůměrné. "Spoření a pojištění je u nich spíše vzácností než standardem," konstatují autoři.
Magistrát i městské části pověřují správou nájemních bytů specializované firmy. Vymáhání dlužného nájemného a plateb za služby spojené s bydlením je jedním z jejich úkolů, na němž jsou i finančně zainteresovány.
Dlužníkům zasílají upomínky obvykle po třech po sobě nezaplacených nájmech, telefonicky je urgují, navštěvují je, uzavírají s nimi splátkové kalendáře, předžalobní a mimosoudní dohody. Podávají však na neplatiče i žaloby na ukončení nájemního vztahu, na vyklizení bytu a na úhradu dluhu.
Stále velmi zdlouhavé je soudní vymáhání dluhu od neplatiče a snaha o jeho vystěhování z obecního bytu. Řízení trvá až čtyři roky, v průměru pak 17 měsíců. Dluh po tu dobu samozřejmě narůstá, a to až do extrémních hodnot. "Po ukončení nájmu a vystěhování dlužníka pak bývá takto uvolněný byt zatížen dluhem až milionového řádu," tvrdí Pernes. Úspěšnost vymáhání dluhu uvádějí obstaravatelské firmy kolem pěti procent. Uplatnění exekuce majetku je u dlouhodobých dlužníků nájemních bytů neúčinná, neboť jejich majetek svojí prodejní cenou zpravidla na dluh a exekuční náklady nestačí.
Řešení je zatím povrchní
Přestože vzrůstající počet neplatičů a jejich dluh trápí magistrát i radnice všech městských částí, většina z nich se jeho řešení příliš do hloubky nevěnuje. Obvykle postupují v zažitém schématu: výzva k zaplacení dluhu - sleva nebo prominutí poplatku z prodlení - podání žaloby - návrh na soudní vyklizení bytu - návrh na exekuci - ve výjimečných případech přestěhování do bytů nižší kvality (pokud je mají).
Například v sociální oblasti se radnice omezují pouze na výplatu státem garantovaných dávek. Přitom studie jasně prokázala, že až třetina neplatičů nájemného vůbec netuší, že právě pomocí sociálních dávek by mohly svou svízelnou situaci vyřešit nebo alespoň podstatně zmírnit.
Jak tedy dál?
I ze zkušeností radnic a magistrátu jednoznačně vyplývá, že účinnost vymáhání dluhu na nájemném a službách spojených s bydlením je přímo úměrná včasnosti jeho objevení a řešení. "Budeme prosazovat těsnou spolupráci mezi obstaravatelskými firmami a našimi odbory bytovým a sociálním, aby se nám podařilo neplatiče podchytit hned v počátku vzniku jejich dluhu," říká pražský radní Kovářík.
Obstaravatelské firmy také brzy obdrží výzvu, aby častěji dlužníky navštěvovaly a kromě dohod o splátkách pohledávky je informovaly například o možnostech čerpání sociálních dávek.
Samostatnou kapitolou je vytvoření dostatečné kapacity náhradního a azylového ubytování, kam by se mohli neplatiči vystěhovávat. Ta současná čítá přibližně 400 bytů a 479 lůžek. V porovnání s reálnou potřebou je téměř čtyřnásobně podhodnocena, což je pro radnice nepřekonatelná překážka.