Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zapomenutý deník legionáře. Kantor popsal válečnou vřavu, politiku i sex

  10:30aktualizováno  10:30
Libor Pokorný z Frýdku-Místku ví přesně, co dělal jeho dědeček před sto lety. Například 3. června 1916, jen pár dnů předtím, než zběhl z rakouské armády a vzdal se ruským vojákům. O svých zážitcích z fronty a sibiřské anabáze si vedl deník, který Libor Pokorný před časem znovu objevil.

Libor Pokorný s válečným deníkem svého dědečka, legionáře Františka Pokorného | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Deník je unikátní. František Pokorný byl vzdělaný a psal vyloženě literárním stylem. Zápisky si dělal těsnopisem a nesmírně podrobně.

Fotogalerie

Zachytil v nich drastické válečné scény („... plazíme se po zemi, jejíž každá píď je pokryta lidskými výkaly ...“), rozčarování z poměrů v Rusku („... hliněný kolos se rozpadal a snižoval naše naděje na vítězství ...“) i to, kolik jeho spolubojovníků vyhledávalo společnost místních žen („... následky se brzy projevovaly v podobě venerických chorob ...“).

„Já o těch denících věděl, ale za komunistů se s nimi nemělo cenu chlubit, ruští legionáři nebyli v kurzu. Když zemřel, tak jsme ty zápisky schovali do sklepa a po revoluci jsme na ně nějak pozapomněli,“ přibližuje historii deníků vnuk legionáře.

Ukaž svaly, zuby a za rubl jsi můj

I tak zajatí Češi putovali do legií

Ten své vzpomínky na události první světové války přepisoval úhledným krasopisem řídícího učitele do celkem osmnácti školních sešitů. Své zážitky popsal na 687 stranách.

V uniformě strávil František Pokorný celkem sedm let. Od předválečné služby jednoročního dobrovolníka přes nasazení v rakouské uniformě na východní frontě až po účast v bojích československých legií v Rusku.

Rusko si zamiloval natolik, že se stal i překladatelem. „Rusky mluvil skvěle, později dokonce překládal knihy. Osobně jsem psala na stroji a on mi diktoval,“ vzpomíná Aloisie Pokorná, snacha legionáře a matka Libora Pokorného.

Z vyprávění svého tchána si už příliš nepamatuje. „Nebavilo mě, když se chlapi bavili o válce. Můj tatínek bojoval na Piavě, tak se o tom pokaždé, když se potkali, bavili. Ale já je nikdy moc neposlouchala,“ směje se dnes devadesátiletá žena.



Témata: Rusko


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.