náhledy
S prezidentským kandidátem Vladimírem Franzem jsme se setkali v parku nad Santoškou. Venčí zde své dva psy. Počasí je nevlídné, chodníky jsou úplně přemrzlé. Pes Ondra prý má obrovský kulturní rozhled. "Jeho vědomosti převyšují leckterého ministra kultury," ožívá Franz, když společně kloužeme po chodníku. Psi mizí a zase se objevují, Franz jim dává absolutní volnost. "Přece jim nebudu říkat, co mají dělat."
Autor: Petr Topič, MAFRA
Po ani ne dvaceti minutách procházku končíme. Když pochválím debatu, přijde s nápadem, že by nebylo špatné zavést něco podobného i v úřadu prezidenta. "Například procházky v Lánech by nebyly špatné," naráží na Hovory z Lán. Podobných postřehů a nápadů z něj během dne vypadne ještě několik.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Cestou na DAMU, kde má uzavírat ročník, hovoříme o kořenech, o tom, kdo kam patří. Naši debatu o tom, kdo všechno a jak Franze ovlivnil, na eskalátorech metra přeruší paní. "Promiňte, vy jste ten kandidát na prezidenta? Potřebovala bych pomoct," popisuje svoji anabázi s úřady. Odpověď ji neuspokojí, evidentně to není poprvé, kdy si někomu stěžuje a spíš než pomoc očekává ujištění v tom, že má pravdu. "Ne, neprošel jsem žádnými kurzy komunikace. Ale mám dojem, že za svou pedagogickou praxi jsem se s lidmi mluvit naučil," upozorňuje Franz na způsob, jakým komunikuje s veřejností.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jaký je jeho elektorát? "Kupodivu to nejsou jen mladí lidé, ale i generace jejich rodičů. Proč? Protože mají pocit, že dělali revoluci a někdo jim ji ukradl," vysvětluje, za koho mluví a čí hlasy artikuluje. Je si vědom, že se nevyjadřuje jako politik - jeho projev je mnohem košatější - ale nemyslí si, že by ho to mělo v očích voličů hendikepovat. Naopak. "Vnímají, že mluvím jinak. Není to ten nic neříkající newspeak, ta politická vyprázdněná mluva, která je nebaví," věří ve svůj úspěch.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Začíná poslední přednáška semestru. Franze doslova vytočí nízká účast. "Fungovalo to celý rok, tak nevím, proč by nemělo teď na konci semestru," zlobí se. Neuroticky pobíhá po místnosti, jako by hledal řešení. "Tak jo, nechtěl jsem, ale udělám to," a vytahuje prezenční listinu a vyvolává jména. Než dojede na konec, je už o něco klidnější. Hodina může začít.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Přednáší o díle Nikolaja Rimského-Korsakova. Franz stojí za pianem, na stěně má velké zrcadlo, ve kterém se odráží. Mluví spatra, výklad prokládá ukázkami. Musí vždy proběhnout skrze studenty ke skříni, kde má hifi aparaturu. Pak se vrací k pianu a sám zaníceně poslouchá. Občas mu na potetovaném předloktí vyrazí husí kůže.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jednou nebo dvakrát proloží výklad narážkou na českou politiku, ale vždy je to v rámci kontextu. Jeho výklad by se dal považovat za gymnastické cvičení, na místě nevydrží ani minutu, tedy pokud se nezaposlouchá do muziky. Konec hodiny vypadá jako konec koncertu. Zarecituje báseň a rozhodí ruce směrem k "publiku", "A tímto končím semestr," dodá a už v okně kouří cigaretu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V jeho výkladu je spousta odkazů do literatury, poezie či výtvarného umění. Vše však funguje, pokud je tedy posluchač pozorný. Vyžaduje to od něj také určité znalosti. Na konci přednáškového cyklu se tleská, studenti mu děkují. Jedna z žaček se ptá, jestli si může vyřídit volební průkaz.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sjíždíme výtahem do foyer, kde na nás už čeká Franzův asistent Jakub Husar z Iniciativy Vladimír Franz prezidentem. V úzkých uličkách Starého města přistavil volební vůz - limuzínu Mini Cooper - která vznikla ze tří aut. Franz se zachechtá a skočí dovnitř. Vyjíždíme na domluvené natáčení do televize.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Franz chvíli telefonuje, s někým se domlouvá na návštěvě, pak ho Husar začne brífovat. "Vyšel jsi na titulní straně nejdůležitějšího norského deníku," chlubí se. Franz se rozhodne kouřit, otevírá střešní okénko a postaví se. Před Rudolfinem je odpolední zácpa, naše přerostlé mini dokonale zablokovalo křižovatku.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Kandidát si ujíždí na představě, že je komunistický papaláš a provádí přehlídku, Husar se vedle něj svíjí smíchy na sedačce. "Hlavně, že se u toho dobře bavíme, ne," chechtá se.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Když už mu jsou pohledy lidí z tramvají nepříjemné, sedá si. Je čas na pár dotazů. Získat však od Franze konkrétní odpovědi například na to, koho by si na Hrad povolal jako svého asistenta, je téměř nemožné. Stále opakuje, že by to byli odborníci. Rozhodně to však nebudou lidé spojení s mafiány a lobbisty, opakuje několikrát. "Vyslechl bych si je a rozhodl se podle svědomí," popisuje, jak si představuje své fungování v úřadu. Souhlasí, že by se spíš rozhodoval na základě dojmů a pocitů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Neměl by například problém vyhlásit válku? "Asi ne," odpovídá po chvíli váhání. "Vzhledem k našim závazkům v NATO a EU by to už nejspíš byl globální problém, v tom případě by to pro mě problém nebyl," dodává. "Celou dobu vysvětlujeme, že to myslíme vážně," skáče mu už po několikáté do řeči asistent Husar, který Franze ke kandidatuře přemluvil. "Myslíme to vážně, ale hlavně bychom chtěli posunout toleranční horizont trochu dál," vysvětluje hravost a nápaditost kampaně. "Nemusíme se u toho mračit, věšet nebo srát mramor," doplňuje ho Franz.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nevěří výzkumům. K ostatním kandidátům se vyjadřuje opatrně. Za chvíli je však jasné, že zejména jeden mu leží v žaludku. "Jan Fischer je smutná karikatura, když je někdo schopen se takto spojit s byznysem a zájmovými skupinami," vyčítá bývalému premiérovi Česka Franz. "Když to vypadá takto už při kampani, jak by to vypadalo ve velkém," klade si otázku profesor. To už ale po téměř hodinové jízdě zacpaným městem vstupujeme do studia TV Barrandov.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Franz je hostem pořadu Vtip za stovku, během svého výstupu používá dva motivy z našeho rozhovoru v autě. Asi nejdůležitější dotaz dostává Franz zprostředkovaně předtočený od paní z ulice. Ustojíte politiku, respektive funkci, do které kandidujete? "Je to o tom, jestli ustojím svou roli a měl bych ji ustát beze zbytku," odpovídá trochu kostrbatě.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Těžko říct, jestli by byl dobrý nebo špatný prezident. Určitě by však byl originální hlavou státu. A nejenom kvůli svému vzezření. Je totiž schopen formulovat nečekané otázky (s jednoznačnými odpověďmi je to už horší). "Ještě jsem se nerozhodl, jestli si to hodím do bedny sám," překvapí mě těsně před tím, co se loučíme. "Mám důvody pro i proti a ještě jsem se nerozhodl. Kdybych na to pohlížel z pozice alfa samce, pak se ode mě čeká, že budu volit sám sebe. Ale taky by to mohlo být trapné," tápe, zatímco si podáváme ruku.
Autor: Petr Topič, MAFRA