Den člověka je delší než den Země

"Naše oční sítnice je spojena neurologicky s hypotalamem, oblastí v dolní části mezimozku, a to pouze jednosměrně,“ vysvětluje přednostka neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesorka Soňa Nevšímalová. Světlo a tma prostřednictvím našeho oka dávají hypotalamu impulzy: na tmu reaguje organismus tak, že se v epifýze začne vylučovat spánkový hormon melatonin. Dochází k navození spánku. Ranní světlo začne působit jako blok pro melatonin, biologické hodiny se rozběhnou - a vyrovnávají tak rozdíl mezi individuálním dnem a 24hodinovým cyklem.

"Právě u slepců korekce pomocí světla a tmy neexistuje,“ dodává profesorka Nevšímalová, "proto se jejich organismus řídí, tak jako u pokusných osob, jen volně běžícím rytmem. Den slepce má tedy tendenci se s tím skutečným stále více rozcházet. Téměř sedmdesát procent nevidomých má problémy s denním rytmem a trpí proto poruchami spánku.“

Sova v genech
O sovách a skřivanech mluví již lidová moudrost. O denním rytmu, jeho délce i jeho načasování toho dnes vědí hodně i lékaři. Genetici zjistili, že preference spánku máme v těle zakódované. Biorytmus se dědí.

Docentka Helena Illnerová, nynější předsedkyně Akademie věd ČR, která se zabývá experimenty právě na tomto poli, identifikovala desítky genů odpovědných za náš denní rytmus - za jeho délku i za dřívější či pozdější usínámí. Už je známo i několik genů, zpožďujících denní rytmus až na 25 hodin. Vědci narazili naopak i na rodinu, kde se dědí den kratší než 23 hodin.

Lidé se však neliší jen délkou svého dne. Existují dva vyhraněné typy - večerní a ranní. Lidové rčení má reálný základ. Vědci měřením dokázali, že tělesná teplota, krevní tlak, srdeční frekvence ale i pozornost a duševní výkonnost v průběhu dne stoupají a zase klesají každému jinak. Stejně tak spánkový hormon. Nejnižší hladinu melatoninu i teplotu máme v noci.

Skřivanům se spánkový hormon melatonin začne vylučovat dříve, dříve klesá i tělesná teplota. A s tím i jejich aktivita. Tento typ lidí zažívá vrchol sil dopoledne, zato večer chodí brzy spát a ráno jsou čilí. Večerní typy mají největší výkonnost v pozdních odpoledních a večerních hodinách. Melatonin se sovám vylučuje později - a tak později chodí spát i vstávají. Ale tak je to pro ně přirozené. To není porucha.

Biologický rytmus člověka
Biologický rytmus člověka je nastaven na dobu o něco málo delší než "úřední" den a noc. V průměru na 24,3 hodiny. Jak se s tím organismus vyrovává? Naše bdění a spánek, aktivitu a klid ale ovlivňuje také střídání světla a tmy. Co se s námi děje, když se dny prodlužují a zase zkracují? Co nastane, když svůj přirozený denní rytmus ignorujeme? Porouchá se?

Již mnohokrát vědci zkoumali, co s lidmi udělá izolace od vnějšího světa. Pokusným osobám, které neměly možnost pozorovat a vnímat střídání světla a tmy, měřili odborníci biorytmické pochody v těle. Tělesnou teplotu, hladinu hormonů, aktivitu a únavu, bdění a spánek... Opakovaně se potvrdilo, že vlastní rytmus organismu se v této situaci rozchází se skutečným denním rytmem víc a víc. Světlo a tma biologické hodiny člověka jednoznačně ovlivňují. Lidé postižení slepotou dobře vědí, o čem je řeč.

A jak tyto pochody ovlivňuje zima? Když oko nevidí světlo, nebrzdí se tvorba spánkového hormonu. Vstávání do tmy není tedy pro člověka nic přirozeného. Však také docentka Illnerová při pokusech na dobrovolnících zjistila, že lidé mají v zimě potřebu spánku větší než v létě. Až o jednu hodinu. Ovšem to, zda nasloucháme potřebám svého těla, je jiná kapitola. Vstávání do práce či školy za tmy v zimě je sice nepřirozené, ale o nic víc než celodenní sezení při umělém světle zářivek a pak večerní u zářící obrazovky. Změna letního času na zimní je jen jednou ze všech těch převratů, kterým se musí náš organismus v moderní době přizpůsobovat. S jakým úspěchem?

Nespavostí dnes trpí 30 procent populace!
Porouchané biorytmy
Většina lidí, pokud jde o změnu biorytmu, je poměrně přizpůsobivá. Svědčí o tom adaptace na změny časových pásem při letech do jiných kontinentů, na směnný provoz atd. Někdy se však dlouhodobé změny mohou stát zdrojem velkých a vleklých potíží. Jednou z nich je i porouchaný pacemaker, který každému z nás individuálně určuje biologický rytmus.

Neurologové rozlišují dvě základní poruchy pacemakeru a tedy denního rytmu: "Syndrom zpožděné fáze usínání, tedy uléhání ve dvě ráno a vyspávání do jedenácti, je typický zejména pro mladé lidi. Touto poruchou trpí až sedm procent normální populace,“ vysvětluje profesorka Nevšímalová a dodává: "Opačný problém - předsunutá fáze spánku - je příznačný pro starší věk, lidi mezi 70 až 80 lety. Tito lidé jsou v šest ospalí a kolem druhé třetí hodiny ranní už jsou vzhůru. Do ordinace přicházejí kvůli nespavosti, o pravé povaze své poruchy většinou nic netuší."
Dispozice k posunu rytmu mohou být genetické, ale mohou je způsobit i vnější, společenské vlivy. Práce na směny, noční život... A kdy jde o poruchu žádající léčbu? Když je cyklus spánku a bdění posunutý oproti normálu o tři hodiny a víc.

Dlouhospáči, krátkospáči
Pro léčení poruch denního rytmu je důležité vědět, jakou kdo má potřebu spánku. Ta je také zcela individuální. Některým lidem stačí čtyři až pět hodin - těm neurologové říkají krátkospáči. Osm, devět a více hodin potřebují dlouhospáči. Vývoj civilizace jde spíš proti skupině spavých - za posledních sto let se zkrátila doba, kterou člověk věnuje spánku, v průměru o dvě hodiny. To, k jaké kategorii spáčů člověk patří, má podle Soni Nevšímalové i své praktické důsledky. Například směnnému provozu se lépe přizpůsobují krátkospáči. Samozřejmě, záleží i na věku. Mladí lidé se obecně přeučí na jiný rytmus, než který jim diktuje jejich vlastní tělo, lépe než lidé staří. Jet lag syndrom, tedy chaos způsobený v biologických rytmech létáním na dlouhé vzdálenosti a posunem v časových pásmech, snášejí mladší ročníky též bez větších problémů. Spát šest nebo naopak devět hodin není porucha - je-li to v dobu ke spaní určenou. Zle je, odehrává-li se spánek od odpoledne či do oběda.

Světlo proti spánku
Aby se člověk zbavil potíží plynoucích z posunu denního rytmu, je třeba ovlivnit vylučování spánkového hormonu. Jako nejjednodušší a účinný blok funguje intenzivní světlo. V zimě je to potíž, ale už se ví, jak na to. Vyrábějí se speciální lampy s velmi intenzivním světlem. Používají je nejen lidé postižení předčasně načasovaným spánkem, ale také ti, kteří i kvůli nedostatku denního světla trpí zimu co zimu depresí. Ozáření funguje i na další potíže spojené s krátkými dny a dlouhými nocemi - sezonní hypersomnii (nadměrnou potřebu spánku), typickou pro obyvatele severských států, ale nám rovněž známou v obdobích neutuchajících dešťů a pošmourného počasí. Jak říká profesorka Nevšímalová, intenzivní lampy jsou ve velké módě v USA, mají je prý téměř v každé domácnosti. Každé ráno při snídani usedají americké rodiny k dvacetiminutové světelné "koupeli", melatonin se zablokuje, člověk odchází do dne vzpružen a osvíceným se prý zlepší i nálada.
Více problémů přináší zpožděná fáze spánku. Jak má člověk vyhovět pracovní době či školní docházce, chodí-li spát ve dvě ráno? Co má dělat, když je jeho melatonin zablokován ještě i tehdy, kdy by už potřeboval jít spát? Není zbytí, musí se přeučit na spánkový režim panující ve společnosti.
Navodit spánek dřív, než by přišel na posunutého spáče přirozeně, umí synteticky dodaný melatonin. "Je tu ovšem problém,“ podotýká profesorka Nevšímalová, "u nás není k dostání. V USA je k mání u každé benzinky, v některých zemích je zařazen dokonce mezi potravinové doplňky, ale naši pacienti si jej musí vozit ze Slovenska. Přitom třeba právě pro slepce je melatonin hotová spása - upraví jejich posunutý rytmus do doby shodné s opravdovým dnem a nocí."

Spací trénink
Uměle dodaný spánkový hormon není jediným lékem na nepořádek v biorytmu. U lehčích poruch pomáhají i vysoké dávky vitaminu B nebo chronoterapie, při níž se pacient učí po kouskách posouvat svůj den do normálu. Odměnou za výdrž je to, že mohou opět fungovat ve společnosti. Leckdy jsou totiž lidé s posunutým dnem bráni jako flegmatici a lenoši - noc prožijí podle svého rytmu, ale ráno se nemohou přinutit vstát a jít do školy či práce a tam čile tvořit. Večer naopak nemohou usnout, dopují se hypnotiky, alkoholem nebo drogami a inklinují k závislosti na nich.
Lidé s lehčí formou poruch to často řeší elegantně: neodvratně směřují k povolání na volné noze. Někdy vše vyřeší stáří - věk posune denní rytmus člověka k rannímu vstávání automaticky, vše se urovná samo.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video