Jenže Američané si teď mohou vzpomenout na bitvu v Ardenách v prosinci 1944. Bránili se tam Němcům, potřebovali letectvo, ale to přilepila k zemi mlha. Když se rozptýlila, letadla snadno rozehnala poslední německou ofenzívu války.
Teď zdržuje Američany písek. Nálety na gardisty pokračují, ale mají dvě chyby: vrtulníky, pěst pro boj zblízka, v písečné bouři nelétají, a rakety se o dost hůř trefují. Lze je také lépe ošálit - vzpomeňme si na Kosovo. Bylo pořád zataženo a to alianci ve vzduchu pořádně otupilo zuby.
Potíž je v tom, že Američané teď potřebují být přesní a rychlí. Jejich přáním je, aby jim gardistická divize vyšla vstříc a přijala bitvu. Špatné by bylo, kdyby se před bojem stačila stáhnout do Bagdádu, nebo kdyby tam během bitvy ustoupila. Pro každý případ USA chtějí gardisty co nejvíce oslabit, a když jim letectvo odřízne ústupovou cestu, tím líp.
V boji by garda neměla představovat velký problém (a to i přesto, že poslední dny ukázaly, jak se nevyplácí Iráčany podceňovat). Američané znají právě tuto divizi, jmenuje se Medínská, už od roku 1991: tehdy na ni narazila jedna jejich tanková brigáda a jako na střelnici zničila na sedmdesát iráckých tanků. Sama přitom ztratila jediného muže. Od té doby se americké tanky zlepšily, ale irácké zůstaly stejné.
Jenže tentokrát pouštní bouře obrátila svou sílu na opačnou stranu.
