Existoval jediný způsob, jak to zjistit: otestovat je v boji. Střetnutí mělo napovědět, zda se zeď začne drolit už po poťukání, či zda je nutné do ní bušit.
Výsledek už známe. Postup spojenců byl sice působivý, ale jen pro toho, kdo nevěděl, že na úplném jihu Iráku jsou jen slabé krycí síly.
Saddám rozmístil svou první obrannou linii poněkud výše na sever. A v zákulisí se možná stalo ještě něco jiného. Mezi slovy politiků se dá vyčíst, že jednali s iráckými veliteli o kapitulaci, ale ti nakonec telefon zavěsili.
A tak se hned dvojnásobně ukázalo, že zeď drží celkem dobře a drolit se nezačne. Američané proto museli oprášili původní plán, kterému se chtěli vyhnout.
Bylo by pro budoucnost lepší, kdyby režim zkolaboval sám, než aby ho museli skolit oni. Možná to nejvíce mrzí generál Frankse, vrchního velitele operace. Zbožňuje čínského klasika vojenského umění jménem Sun-Cu.
Ten řekl, že nejlepší vyhraná bitva je ta, v níž nemusíte bojovat. Podle toho taky zatím válka vypadala.
