Stojí za zaznamenání, že někde zřejmě překročili i Saddámovu "červenou zónu".
Ale přesto to svým způsobem pauza je. Boje o přístupy k metropoli se však nezastavily: odporovalo by to americké vojenské doktríně být neustále v kontaktu s nepřítelem a mít iniciativu na své straně.
Pondělní srážky byly napůl průzkumem bojem, napůl zajišťováním lepších pozic pro ofenzívu. Při průzkumu se může přihodit mnoho věcí. Například hodně zrychlili námořní pěšáci postupující od Násiríje.
Bagdád sice zdánlivě ohrožují hlavně jednotky u Nadžafu, ale proti námořním pěšákům stojí méně kvalitní nepřítel, než jaký čelí americké pěchotě na severu.
Uvidíme, jestli nakonec první Američané, kteří dorazí k Bagdádu, nebudou právě námořní pěšáci - a jinudy, než se čekalo.
Válka je teď metodičtější a účinnější. Ale také náročnější. Spojenci začali čistit místa, jimiž prošli, aby o nich mohli konečně říct, že je mají i pod kontrolou. To si však vyžádá vojáky, kteří musejí být odebráni z čela postupujících jednotek.
Hlavní taktika USA se dá nyní shrnout do tří slov: bomby, bomby, bomby. Útoky shora se snaží co nejvíce pustit gardistickým žilám.
Některé jednotky už mají prý jen polovinu stavu a techniky: ale čert tomu věř. V Kosovu měly Miloševičovy tanky být napadrť, a pak se ukázalo, že byly skoro netknuté.
