Česká statistika se vylepšuje každý rok. Práce na počítači doma, nová domácí technika, zavedení rodičovské dovolené, zrušení branecké povinnosti a další poskytují mužům příležitost redefinovat svou roli a stát se všemi obdivovanými otci. Na druhou stranu reklama dál v malých holčičkách vyrábí gen extáze z vyleštěné podlahy a kouzlí úsměv Mony Lisy z tajemství běloskvoucích límečků.
Těžko čekat, že média brzy zaútočí v tomto směru na chlapce, zatímco děvčata se začnou těšit na prožitek volného času a přátelství v pivním táboře Staropramenu.
Ženy nejsou superhrdinky
Posun existuje, ale ženy i muži při něm vláčejí padesátikilové koule na nohou. Je jasné, že ženy nejsou žádné superhrdinky, které klidně nastoupí druhou domácí směnu, a je jasné, že je příjemné mít dobré zázemí.
Když čtu o tom, jak je šéfka Oskaru nejen skvělá manažerka, ale také výborná hospodyňka a maminka, vím, že jde o mediální trik – asi dobře zadá úkoly paní na hlídaní, uklízečce a kuchařce, ale není možné, aby při řízení firmy myla okna, pekla beránka a malovala vajíčka s dětmi.
Kéž má každý doma svou manželku
Když jsem se jako mladá asistentka na univerzitě vracela unavená domů, tolik jsem si přála mít doma manželku! Ne placenou sílu, ale člověka blízkého, chápajícího. Na týden se mi přání splnilo při návštěvě kamarádky Anne Petrovové z Paříže.
Přišla jsem domů, kde bylo vzorně uklizeno, vypráno, Anne mě vítala s úsměvem ve dveřích a hned servírovala teplou báječnou večeři, sedla si se mnou a vyptávala se s laskavým zájmem, co se přes den dělo, chválila mě, žertovala. Cítila jsem se skvěle v její péči.
Vůbec se nedivím, že většina mužů zoufale volá: Hlavně ať ženy zůstanou ženami! Samozřejmě, není zcela jisté, co tím který myslí, ale po zážitku „manželky“ mám pocit, že to musí být právě tohle!
Možná tradiční model může platit u malého procenta rodin nebo může platit na nějakou dobu, ale nemůže platit obecně, i kdyby protesty byly sebevětší. Absurdnost takového protestu je dobře patrná v hororu Iry Levina Stepfordské paničky, kde jsou neposlušné manželky předělány na vzorné, vždy usměvavé a upravené robotky.
Zajímavé je, že někteří čeští psychiatři přesně toto řešení ordinují českým ženám.
Mohou si za to samy?
Jedna známá, devět let na mateřské, se tak dozvěděla, že pokud je doma zoufalá, je chyba v ní, protože nepřijala svou ženskou roli. Nápadně to připomíná situaci studie Feminine mystique Betty Friedanové, kritizující státní ideologii matky a manželky, vnucovanou americkým ženám padesátých let.
Existují snahy prosadit práci v domácnosti jako placenou. Myslím, že se z toho dá vykřesat jen nepatrně.
Například v Holandsku si moji nepříliš movití přátelé na úklid najímají nezaměstnanou známou a platí jí.
V Rusku je populární služba „najměte si manžela“ na opravy těsnění, zavěšování poliček apod. Věřím, že řada mužů o demokracii v domácnosti poctivě sní. Například filozof Milan Machovec, věčná mu sláva, v dokumentu O čem sní muži prohlásil, že káže totální rovnost v domácnosti, ale že ji bohužel nikdy nedokázal praktikovat.
Tancujte pogo!
Zápisy sociologických týmů o podílu žen a mužů na práci v domácnosti ukazují nadále ženskou převahu, převahu nedobrovolnou a vynucenou. Jsme na půli cesty. Demokracie začíná doma a domov nesmí být místem ženské otročiny a zoufalství.
Není pravda, že v každém vztahu musí být někdo dominantní.
Pokud vám nevyhovuje valčík domácích prací, zkuste pogo!
