Poslanců může být hodně, nebo málo, na kvalitu demokracie nemusí tato formální uspořádání mít vliv.
Může, jak dobře víme, dokonce existovat svobodná a demokratická země bez ústavy, s králem v čele.
Po přímé volbě přijdou na pořad, logicky, prezidentské pravomoci. Zvětšit, zmenšit, jaký na ně má vliv způsob volby?
Prezident volený vším lidem může požadovat právem pravomoci větší, přiměřené množství získaných hlasů, ale stejně tak může být oprávněné pravomoci mu právě proto snižovat - aby to vše nezavánělo nějakou cestou k diktatuře jednoho úspěšně zvoleného populisty.
Debatu, jistě nás nemine, lze odbýt stručným: pravomocí má prezident právě dost, má jich přiměřeně, ať už ho volíte tak či onak, a když mu nějaké uberete nebo přidáte, nic podstatného se u nás na způsobu vládnutí nezmění.
Velice rádi, při každé politické obtíži, diskutujeme o nedostatečné legislativě, o nutnosti nového zákona, o změnách v ústavě, protože si myslíme, že tyto formální operace odstraní nedostatky, které produkují lidé - špatnou politikou, neschopností kooperovat, nechutí hledat dohody s politickými partnery, a dokonce i nechutí ctít a uznávat dosavadní právní uspořádání.
Je to počínání velice nezralé, řekněme až dětské - pravidla se dosud nevžila, lidé je nepřijali za svá a často jim ani ještě pořádně nerozumějí - a hned vzplanou pro změnu, která nakonec jinou než formální změnu nepřinese.
Zástupců lidu může v parlamentu sedět sto, tři sta i pět set. Prezident může mít pravomocí víc nebo míň. Je to naprosto jedno - jen musí něco trvale platit. Alespoň po jeden lidský život.
Změny pravidel nic nezlepšují, zato přinášejí chaos a nefungování. Demokracii prospívá kvalitní používání pravidel, tomu se musíme učit, nikoliv jejich časté změny, ke kterým máme lehkomyslné sklony.
