Stovky dělníků, které v obřích halách někdejší strojírenské firmy zaměstnává několik společností, jsou na tom podobně. Od chvíle, kdy se zřítila střecha kotelny opatovické elektrárny, je uvnitř téměř stejná teplota jako venku. Neexistuje žádný způsob, jak haly vytopit.
"Samozřejmě si na sebe navléknu tričko, svetr, mikinu, ale nemůžu to přehánět. Mohl bych si vzít vaťák, jenže pak bych se nehnul, nedá se v tom dělat," dodává Hladký.
Zástupci firem, které v areálu bývalé Transporty vyrábějí, tvrdí, že zimu dělníci musí vydržet. "Co s tím můžeme dělat? Vytopit se hala nedá, dělníci mají kulichy, kabáty, rukavice, musí se zahřát prací a té je zatím dost," říká vedoucí výroby společnosti Tranza František Balcar.
"Mám oproti ostatním výhodu, u sváření se přece jenom zahřeju," říká svářeč Mikloš Rusnák. "Jediné štěstí je, že není velká zima a dokonce se má oteplit, takže to ještě jde. Kdyby ale měly přijít mrazy, tak by se v tom dělat nedalo," dodává Rusnák.
Opravy elektrárny se však mohou protáhnout. Co by se dělo, kdyby se teploty přiblížily k bodu mrazu a haly nebyly stále vytápěny? "Na prvním místě jsou pro nás termíny zakázek," říká František Balcar. "Asi hodně lidí by bylo nemocných, anebo by se hodili marod," uvažuje brusič Ladislav Hladký.
| Vše o havárii čtěte ZDE. |
Pardubičtí senioři mrznou
Vedoucí Věra Faltusová tvrdí, že problémy působí hlavně nedostatek teplé vody. "Řada lidí je hůř pohyblivá, ohřátou vodu si do koupelny nedonesou. Sestry nestíhají pomoci všem."
Recept na ohřátí má každý ze seniorů jiný. "Pamatujete cibulovou módu? Když se svléknu, je toho takováhle hromada," směje se Ludmila Synková a předvádí, co se skrývá pod domácími šaty.
Její soused Karel Chloupek, který je upoután na invalidní vozík, situaci komentuje: "Chtělo by to něco na zahřátí, třeba mladé děvče."
