Už téměř rok pod sebou na seznamu politických stran figurují dvě partaje podobného názvu: Dělnická strana (DS) a Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). Sídlí dokonce na stejné adrese ve dvanáctipatrovém paneláku u obchodního centra na samém okraji Prahy nedaleko letiště Ruzyně.
Tomáš Vandas, předseda dnes známější Dělnické strany, která je podle bezpečnostních složek a nevládních pozorovatelů napojena na neonacistická hnutí, tvrdí, že jde o náhodu. "To je velký dům, často se stává, že různé subjekty sídlí na jedné adrese," řekl Vandas iDNES.cz.
Jeho místopředseda Jiří Štěpánek se o této nápadné shodě nechtěl bavit vůbec. "Kde jste to vyčetl, na internetu? Nevím kdo jste," reagoval podezřívavě na dotaz iDNES.cz.
Stranu vyděsil už Langerův návrh
Podezření, že Dělnická strana sociální spravedlnosti, poslouží radikálům v případě rozpuštění příští rok v parlamentních volbách, umocňuje několik zjištění.
Malá strana, v jejímž čele stojí dvaašedesátiletá důchodkyně Hana Pavlíčková a dvaačtyřicetiletý Tomáš Hamšík, se až do loňského listopadu jmenovala Demokratická strana sociální spravedlnosti.
Přejmenovala se pouhých pět dní po oznámení tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera, že předá vládě návrh na rozpuštění Dělnické strany. Nejvyšší správní soud nakonec smetl žalobu státu ze stolu pro naprostý nedostatek důkazů. - čtěte Dělnická strana se v případě rozpuštění změní v jiné uskupení
Vandas přejmenování DSSS odmítl komentovat. "Je to její vnitřní záležitost. Víc se k tomu nebudu vyjadřovat. Můžu ale našim přátelům a nepřátelům garantovat, že i v případě rozpuštění budeme pokračovat v politice," řekl Vandas iDNES.cz.
Místopředseda Štěpánek jen znovu zopakoval, že neví, zda se skutečně baví s novinářem. Pavlíčkovou se v jejím panelákovém bytě nedaleko metra Střížkov nepodařilo zastihnout, stejně tak Hamšíka na chodovském sídlišti u metra Háje.
Staří dobří známí
Spolupráce dnešních "dělnických" stran začala už před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Tehdy se DS sešla s DSSS a dalšími krajně pravicovými seskupeními v předvolební koalici Právo a Spravedlnost. Vandas tehdy vedl společnou kandidátku v Pardubicích.
O dva roky později, před loňskými krajskými volbami, spolupráci oprášili. DS zapsala na svou kandidátku hned dvacet čtyři lidí z DSSS. "My spolupracujeme s různými subjekty, ale od té doby jsme s DSSS nic společného nedělali," uvedl Vandas.
Politolog Miroslav Mareš míní, že pokud by Nejvyšší správní soud DS opravdu rozpustil a její představitelé pokračovali v DSSS, úspěch nástupnické strany by záležel především na tom, zda by do nástupnického subjektu přešly i regionální buňky DS.
Akt rozpuštění "dělníkům" může paradoxně i pomoct. "Zvýšení volební podpory není vyloučeno, z belgického příkladu je známo, že Vlámský zájem byl úspěšnější než zakázaný Vlámský blok," zamyslel se Mareš.
"Stejně tak ovšem není vyloučeno, že zákaz by vyvolal spory mezi znesvářenými skupinkami, které jsou nyní tlumeny společným zájmem na vítězství DS u soudu," dodal politolog z Masarykovy univerzity v Brně.
Záměr DS, jak pokračovat ve stejné politické činnosti i po případném rozpuštění, je ale zcela unikátní.
Ve hře je sedm milionů korun
Má tedy smysl se DS vůbec zabývat? Nejsou to pro stát peníze vyhozené do vzduchu? Jen advokátu Sokolovi, který bude vládu v tomto sporu zastupovat, stát zaplatí vysoký honorář.
"Má, protože nečinnost státu by v tomto případě znamenala rezignaci na jeho roli a povinnosti vyplývající z ústavy a právního řádu. Nedemokratické politické strany šířící násilí a nenávist se ze své podstaty nemohou účastnit politické soutěže stran respektujících klíčové principy právního státu," domnívá se právnička Klára Kalibová, která se xenofobiií dlouhodobě zabývá.
Dělnické straně jde o miliony korun. Pokud by dosáhla podobného úspěchu jako ve volbách do Evropského parlamentu, kdy ji volilo přibližně třicet tisíc lidí, získala by od státu podporu přibližně sedm milionů korun.
