Jací lidé se ocitli v uprchlických táborech? Proč se nevrátí domů? Mají zničené domy, nebo se bojí?
Valná většina se nemůže vrátit kvůli vlastní bezpečnosti a z důvodů, že nemají tu správnou národnost, aby se mohli vrátit tam, kde před válkou žili. Zároveň je mezi uprchlíky řada lidí a rodin, které jsou v uprchlickém táboře proto, že přišly o střechu nad hlavou. Válka jim vzala vše.
Blíží se zima, co lidi v táborech čeká?
Většina uprchlíků se zřejmě před zimou domů nevrátí. Osobně jsem byl ve třech shromažďovacích centrech, kterých jsou v Tbilisi a v dalších místech, jako třeba v Gori, stovky. Jsou to například mateřské školy, kde lidé našli přístřeší. Ale centra, která jsme navštívili, nebyla v žádném případě vybavena pro dlouhodobější pobyt.
Jedno zařízení, kde žilo 58 rodin (198 lidí včetně dětí), mělo na dvorku jen dva suché záchody, o jeden vařič se dělilo minimálně pět rodin. Humanitární organizace včetně OSN a místní vlády proto koordinují pomoc uprchlíkům, aby tam před zimou měli alespoň základní věci.
Radek Špinka
Je mu 39 let, narodil se ve Frýdku-Místku a je svobodný a bezdětný. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V organizaci ADRA je od roku 1999, dva roky působil v Indii, 2,5 roku v Afghánistánu a půl roku v Severní Koreji. Naposledy byl rok a půl v Pákistánu. Nyní pracuje v kanceláři ADRA Česká republika.
S čím se nejvíc uprchlická centra potýkají a co řeší?
Jídlo a voda, zima, ale určitě i to, že by nejraději všichni už byli doma. To je vidět zvlášť na mužích, kteří nemají práci, čas si krátí hraním karet a neví, co bude dál.
Kolik lidí podle vašich informací muselo kvůli válce opustit domov?
Podle zprávy komisaře OSN pro uprchlíky z 12. září uteklo z domovů okolo 192 tisíc lidí. Převážná část do Gruzie a zbytek na druhou stranu do Ruska. Podle poslední zprávy, kterou mám z 3. října, je kvůli krizi v Gruzii stále 133 tisíc uprchlíků. Přes čtyřiašedesát tisíc žije ve shromažďovacích táborech a takřka devětašedesát tisíc uprchlíků různě soukromě.
Nasloucháte příběhům lidí, kterým život zničila válka? Nebo se tomu spíše bráníte, aby to neomezovalo vaši výkonnost?
Je to samozřejmě individuální. Já, když ty příběhy slyším, si ještě více uvědomuji, že ti lidé potřebují pomoc. A jak je složité a mnohdy i nemožné, aby si pomohli sami. Mně to pomáhá vidět za humanitární prací konkrétní význam.
Při jedné návštěvě ve shromažďovacím táboře jsem vyslechl muže, který celý život strávil v jedné vesnici v Jižní Osetii. Živil se jako zemědělec, a když začal konflikt, musel se se ženou a třemi dětmi tři dny schovávat v lese, než mohli utéci dál. Samozřejmě si s sebou nemohli vzít vůbec nic. Teď žijí v centru a vůbec nevědí, co bude dál. Naděje, že by se mohli vrátit domů, je mlhavá.
NOČNÍ MŮRY NEMÁM, ALE NEBYL JSEM V PRVNÍ LINII
Kdy jste se dostal do Gruzie?
Odletěl jsem tam jen na týden v půlce září. Jednal jsem na místě o spolupráci ADRA Česká republika s místní pobočkou. ADRA v Gruzii pracuje už řadu let a nyní se soustřeďuje na pomoc uprchlíkům ve zničených oblastech.
ADRA v Gruzii a Jižní Osetii působila už před konfliktem. Dostali se humanitární pracovníci přímo pod palbu?
Řadu měsíců před konfliktem pracovalo v Jižní Osetii deset našich lidí. Několik dní před vypuknutím války byli varováni. Část týmu se přesunula do Gruzie. V Osetii zůstala jen jedna místní pracovnice a po zahájení války se tři dny schovávala ve sklepě. Nakonec musela také utéct. Tři další lidé odjeli do Ruska.
Křištálová lupa Máte na kontě už několik misí, kde byla situace nejděsivější?
Účastnil jsem se misí v Afghánistánu, Pákistánu, ale i v Severní Koreji. Každá země a mise je naprosto rozdílná. Někde je pomoc potřebná kvůli přírodní katastrofě, někde je to dáno režimem a sankcemi v zemi a jinde je to válečný konflikt. Vždy ale trpí hlavně nevinní lidé, děti a celé rodiny. V Gruzii jsem byl jen krátce, a to více než měsíc po začátku konfliktu, nemůžu tedy srovnávat.
Zůstanou ve vás zážitky z války, nebo se jich jako profesionál už umíte zbavit?
Jsem rád, že jsem se války v první linii nemusel nikdy zúčastnit. Viděl jsem ale důsledky války nebo různých přírodních katastrof. Některé zážitky nebo příběhy lidí zůstávají, to se nedá vymazat, ale zároveň z toho nemám ani noční můry. Asi by to bylo jiné, kdybych byl v té první linii a okolo umírali lidé.
. ADRA pokračuje ve sbírce na pomoc obětemHumanitární organizace ADRA stále pořádá veřejnou sbírku na pomoc civilistům v Gruzii, které postihl srpnový konflikt. Přispět můžete: na účet: 99 61 99 61/0300 pod v. s. 111 pomocí dárcovské SMS ve tvaru: DMS GRUZIE 87777 |
ZA PENÍZE OD DÁRCŮ JSME KOUPILI MATRACE I DEKY
ADRA vybírala na pomoc uprchlíkům peníze přes dárcovské DMS. Kolik se tímto způsobem vybralo?
Prostřednictvím DMS bylo na Gruzii vybráno přes 215 tisíc korun. Děkujeme tímto všem dárcům za podporu.
Komu peníze pomohly?
V prvních týdnech jsme rozdávali uprchlíkům v táborech v Gori nepotravinovou pomoc. Nyní jsme připravili další projekt na podporu 230 rodin před nadcházející zimou. Půjde o matrace na spaní, teplé deky, vařiče, nádobí, nějaký druh topení. Právě tato pomoc je z prostředků od dárců a ministerstva zahraničí. Samozřejmě ale plánujeme další rekonstrukční projekty v dalších měsících a letech.
Masivní pomoc slibovaly USA, podle některých analýz ji ale omezí ekonomická krize. Je zahraniční humanitární pomoc Gruzii dostatečná?
Jestli je dostatečná, ukáže čas. V Gruzii ještě dnes žije i 222 tisíc uprchlíků z krize na počátku devadesátých let. K tomu, aby lidé mohli začít nový život ve vesnicích, které jsou mnohdy zničeny válkou, bude potřeba velkých prostředků. Asi jako všude by pomohlo, kdyby měli pracovní příležitosti, mohli pracovat a začít se znovu starat o svoji rodinu jako dříve...
Panuje mezi běžnými Osety a Gruzínci velká nenávist? Nebo je to jen rétorika politických špiček?
Kdyby neexistovala nenávist mezi znepřátelenými stranami, pak by asi nikdy nedošlo k válce. Válka přece obvykle bývá důsledkem nekontrolovatelné nenávisti a dalších záporných lidských emocí. Na válce mi nepřipadá nic logického. To, že lze na emocích obyčejných lidí vytlouct politický kapitál, je rovněž známo.
Z mé návštěvy v Gruzii však v žádném případě nedokážu posoudit, jak vysoká je míra nenávisti mezi znepřátelenými národy. Vím, že je však na obou stranách mnoho bolesti, kterou je třeba hojit. Proto jsem byl tady a jsem rád, že většina lidí se na toto neštěstí dívá právě tak. Prozrazuje to jejich ochota naši práci finančně podporovat.
