Delfíni Diana a Vach se nořili do chladné hluboké vody, vyhledávali miny a lokalizovali přikrádající se nepřátelské žabí muže. Hrozba vetřelců však téměř pominula a Sovětský svaz už neexistuje, stejně jako věhlasná sovětská černomořská flotila.
Černomořští delfíni Vach a Diana však ještě pracují. Jejich skvěle vycvičené mysli se teď využívá k léčbě dětí s nejrůznějšími problémy - od nočních můr, pomočování a autismus po mozkovou obrnu. A bývalí vojenští delfíni se stali velkým hitem.
Galina Stěpanovová přicestovala z nedalekého ruského Uralu do lékařského centra na ukrajinském jižním Krymu se synem Míšou postiženým mozkovou obrnu.
"Je to teprve podruhé, co plave s delfíny a už emocionálně reaguje a moc se mu to líbí," raduje se Galina, zatímco třesoucí se Míša usrkává po koupeli v Černém moři čaj.
Někdejší přísně utajovaná vojenská základna číslo 99727, obklopená velkými plavidly v malé zátoce kdysi neprodyšně odříznuté do zbytku Ukrajiny, se stala hlavním střediskem "delfínoterapie".
Každá seance kontroverzní alternativní techniky zmírňování některých onemocnění přijde Ukrajince a zájemce z ostatních postsovětských republik na 20 dolarů. Jiní cizinci platí 50 dolarů.
Centrum, o které je větší zájem, než může zvládnout, a které by nutně potřebovalo zrenovovat, stále ještě nese známky námořní autority - všichni jeho administrativní pracovníci jsou námořní důstojníci.
"Dříve jsme zkoumali jejich psychiku a schopnosti z hlediska potřeb sovětské černomořské flotily. Byli školeni k hledání potopených objektů a k obraně vstupu do zátoky," říká šéfka vědeckého oddělení oceanária Ljudmila Lukinová o delfínech.
"Ale před deseti lety, když se situace změnila, jsme museli nalézt způsob, jak přežít. Najednou nás nikdo nepotřeboval. A my jsme museli vymyslet, jak své delfíny zachránit," podotýká Lukinová.
Poté, co si přečetla jistý časopis, ji osvítil nápad - využít delfínů k léčebné terapii. Nápad, který se ženám pracujícím s delfíny moc zamlouval a pro jejich "děti" se jim zdál velice vhodný.
Olga Smirnovová tvrdí, že za starých časů její delfínice Diana nebyla nikdy posílána na "ošklivé" mise, ale jen hledala předměty. Tady vysvětlení končí.
"Diana je laskavý tvor, vyplouvala na mírové mise... Byla cvičena k hledání věcí a teď je speciálně vycvičena, aby si hrála s dětmi, a to se jí moc líbí," říká Olga Smirnovová s úsměvem o Dianě, jejíž věk se odhaduje na 24 let.
Specialisté v centru popírají jako nesmysl představu některých lidí, že delfíni byli používáni k zabíjení. "Jsou jako naše děti, nikdy bychom je neposlali s náloží připevněnou na těle, nebo něco takového," podotýká Smirnovová.
Mořští savci, kteří se na svobodě dožívají až padesáti let, byli využíváni většinou k vyhledávání podvodních min a žabích mužů a k předávání zjištěných informací pomocí signálů.
Alexandr Zanin, ředitel jiného delfinária a bývalého vědeckého institutu na pobřeží zátoky Kazačja říká, že je snadné vycvičit delfíny tak, aby hlásili přítomnost nepřítele, stejně jako je naučit malovat během show obrázky.
"Jejich první prací bylo monitorování ponorek za první světové války. Když se ponorky ukryly, oni zjistili, kde jsou," upřesňuje Zanin, sedící u plaveckého bazénu, kde se turisté halasně dožadují jeho delfínů a přejí si vidět je proskakovat kruhy, tančit, zpívat a malovat "moderní umění".
"Není to tak složité, jak se zdá. Jak například delfíni chrání lidi před nepřátelskými žabími muži? Delfín je schopen lokalizovat osobu na vzdálenost 1,5 kilometru, aniž by si ho dotyčný všiml," vysvětluje Zanin.
Zvíře pak pomocí naučených signálů naznačí pozici vetřelce lidem na základně. "Musím ale říci, že jsem proti využívání delfínů k vojenským účelům. Chtějí-li lidé bojovat pod vodou, ať si to dělají sami," podotýká Zanin.
S tímto názorem se mnozí v delfíním terapeutickém centru ztotožňují. A preferují, aby jejich "děti" pracovaly s ostatními dětmi. "Jsem tak šťastná. Mám ráda děti a práci s delfíny miluji celý život. Mám to nejskvělejší zaměstnání," raduje se Ljudmila Lukinová.
Míša je zpočátku nejistý. Leží na pestrobarevné rohoži na hnijícím dřevěném molu u delfíní ohrady. Terapeut ho povzbuzuje, aby držel dlaň těsně nad hladinou tak, aby se o ni delfín mohl otřít nosem.
Ve vodě pak panicky máchá rukama, ale brzy se na jeho tváři objeví široký úsměv - to když delfín připlave blíž, aby se dal pohladit.
"Mají speciální schopnost," vysvětluje Ljdumila Lukinová. "Zaměří na dítě ultrazvuk, jsou schopni s pacienty komunikovat. Reagují na naše signály svými ultrazvukovými signály. Nevíme zatím, jak to funguje, a v současné době provádíme testy."
Mnozí návštěvníci jsou pevně přesvědčeni, že to skutečně funguje. Jako například pracovnice dětského domova z ukrajinského Kyjeva vzdáleného 990 kilometrů, která sem přicestovala se šesti dětmi, které se v noci pomočovaly.
"Je to naše třetí seance a už dvě noci zůstaly jejich plenky suché," sděluje radostně Alla Šapovalovová. "Máme tu chlapce, kterému je čtrnáct let, a každou noc se počurával. Teď je štěstím bez sebe."
