Chvíle před tiskovou konferencí svolanou na jedenáctou hodinu do ředitelství nemocnice uběhly poklidně. Sál s osmdesáti křesly zaplnili novináři zhruba z poloviny. Zkoušelo se pět kamer na stativech, mluvčí nemocnice Eva Jurinová si pohrávala se šňůrkou od mobilního telefonu.
Matadoři tiskových konferencí si sedají doprava doprostřed - do dosahu muže s mikrofonem na tyči, aby mohli konsiliu lékařů klást otázky.
VÁCLAV HAVEL ODEŠEL Z NEMOCNICEPřečtěte si: Odpočatě vypadající Havel opustil nemocnici, bude dál rehabilitovat |
Toužebně očekávaná věta z úst mluvčí Jurinové přichází pár minut poté, co lékaři s přehledem odbaví tiskovou konferenci a tři otázky žurnalistů. "Pan prezident se při odchodu krátce setká s novináři. Ne na tomto místě, jinde, vezmeme vás tam," ujišťuje.
Řeka pěti desítek lidí s mikrofony, diktafony, kamerami a zápisníky se valí motolskou nemocnicí a míří - s občasným blouděním - do haly pro urgentní příjem pacientů. Tam zaujímá půlkruhovou formaci před chodbou, kterou má Václav Havel přijít. "Chceme být taky v televizi," volají na novináře saniťáci a zřejmě i pacienti, kteří tu jsou také.
Dveře naproti novinářům se pootevřou, asi deseticentimetrovou mezerou pozoruje čilý mumraj sestřička. Do chodby vjede zdravotník s pojízdným lůžkem, a když vidí novináře, raději zase vycouvá. Mluvčí Eva Jurinová netrpělivce informuje o desetiminutovém zpoždění.
Někteří novináři pokašlávají, což připomíná varování lékařského konsilia z tiskové konference. Totiž aby se Havel v době začínající chřipkové epidemie vyvaroval přílišného kontaktu s lidmi, kteří by ho mohli nakazit.
No tak, no tak! tlačili se novináři
V 11:36 se ale první prezident samostatné České republiky objevuje na protějším konci chodby a v červené šále, tmavé bundě a džínách kráčí k novinářům. Doprovází ho manželka Dagmar.
Teď začíná tlačenice. "No tak, no tak!" ozývá se za mnou a kolem se dopředu tlačí ruce s diktafony. Havel ale - přesně podle plánu - zůstane stručný. "Rád bych využil této příležitosti k tomu, abych poděkoval této nemocnici, lékařům, sestřičkám, kteří se o mě báječně starali. Děkuji své ženě, svému andělu strážnému. A děkuji i občanům, kteří mi psali, kteří se zajímali o můj stav," říká vděčně.
Potom přejde halu urgentního příjmu - jeden z novinářů při snaze zachytit jeho případná slova udeří mikrofonem na tyči do hlavy kolegu - a nasedá do přistaveného auta.
U nebeské brány, o které psal v kondolenci pozůstalým po architektovi Janu Kaplickém, se Havel za pomoci lékařských špiček před několika dny otočil. Odjíždí tou motolskou. Mává.
