Pes bez vodítka jde ulicí, lekne se, ztratí se a trpí všelijakými jevy života. Stýská se mu po pánovi. Řetěz ho těchto strázní ušetří.
Sněmovna ale jako obvykle není důsledná. Poslanec Bohatec (dost podezřelé jméno, poslanec se má jmenovat raději Chudák než Bohatec) pateticky poděkoval jménem všech obratlovců. Lidi vynechal. Ale je spousta lidí, kteří volně pobíhají po okolí a škodí. Řetěz nemají. Moc lidí dělá škodu hubou, například autor této stati. Náhubek mít nemusí.
Po ulicích chodí spousta lidí bez obojku, kteří strádají. Lekají se, trpí všelijakými jevy života a stýská se jim po pánovi. Sněmovna je v tom lhostejně nechává a to je špatné. Kolik lidí se zaběhlo, manželé jinam za studentkou, manželky, které mají méně času, narychlo naproti k sousedovi. Pak strádají.
Zaběhlý člověk je velmi osamělý. A kdo na něj myslí? S obojkem a náhubkem by se mu to nestalo. Navíc – co je život bez pána! Bez jasných pokynů? Běhat jen tak po okolí, bez směru a naděje? Kdo z lidí to chce?
Lidé mají moc volnosti a je o tom málo zákonů, ačkoliv je takové množství zákonodárců. Teď s Bruselem se to trošku lepší, ale přec jen: s obojkem a náhubkem by nám všem bylo lépe. Jako tenkrát za Jakeše, kdy jsme podle komunisty Filipa (nebo jiného?) už předběhli Itálii.
Dnes, kdy už zas Itálie předběhla nás, je náhubků a řetězů málo. Proto ten všeobecný zmatek a vylekaní lidé. Sněmovna to nakousla, řekla á, má říci i bé. Á i bé řekla Litva. Sovětské symboly, hymnu, vlajku rudou zakázala, to je za á, americký radar i s raketami by za bé brala.
Postsovětské Rusko to rozlítilo. Litevci vědí, co činí, sovětské Rusko jim hodně ublížilo. A nynější ruský hněv už sám je argument pro americký radar s raketami v Litvě. A nejen tam. Zemí, které mají z Rusů slzy utrpení v očích, je kolem Ruska dost. Rusové by se měli Litvě (a všem těm zemím) nepřetržitě asi půl století omlouvat, a ne je napomínat, když projevují k Rusku nechuť. K zákazu sovětských symbolů by měli Rusové říci jen hořké: Ano, chápeme, kdo by chtěl mít před před očima znaky pekla?
V souvislosti s českými psy lze jen říct: Litva nechce už být na řetěze a s náhubkem. Češi mají jiný názor. To v Rusech vyvolává hněv, protože kdo nechce jejich náhubek, jejich opratě, ten je proti nim. Nemá je dost rád. Přitom láska Ruska k světu je velké téma. V Rusku.
Velké téma u nás je vodítko a náhubek. A jeho význam pro lidi. Být bez náhubku? S náhubkem? Na šňůře, nebo běhat jen tak? Co je věcí okolo, které člověka lekají. Jaký stesk ho popadne, když je někde najednou sám a nikdo už obojkem neškube.
Tažením proti volně pobíhajícím psům otevřela Sněmovna velká témata. Co chce člověk víc? Aby ho hlídali, drželi na řetězu, nakrmili a nenechali napospas tomu, co se děje venku? Nebo naopak, ať si běhá, jak chce, ten nešťastný, osamělý, dvounohý, promrzlý čokl?
A co k tomu říká haiku? Teplo věznice, zima na svobodě, kolik se toho už napsalo. Básníci, pěvci a jiní bloudové dávají přednost zimě na pláni. Lidé moudří teplu v kriminále. Stačí jen říkat: Není to kriminál, je to naše ochrana. Venku krom zimy je zmatek, u doktora třicet korun, vítr fouká, jak chce, krade se, sprosťačí, všude samý liberál.
