Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Debaty, které otřásly Británií čili dopad reality show na předvolební kampaně se stal realitou

  8:20aktualizováno  8:20
Britská kampaň před čtvrtečními volbami zažila horkou a nevídanou "americkou" novinku – tři velké devadesátiminutové televizní debaty lídrů hlavních stran, Camerona, Browna a Clegga. Smál se "třetí vzadu" a politickou mapu země to prozatím, pro tyto chvíle, změnilo k nepoznání.

Zleva: Šéf konzervativců David Cameron, lídr liberálních demokratů Nick Clegg a premiér Gordon Brown | foto: AP

Jen se na ně podívejte. Čím více se hádají, tím jsou si podobnější, strefoval se při první britské předvolební televizní diskusi v polovině dubna do předsedů Labouristické strany Gordona Browna a konzervativců Davida Camerona šéf Liberálních demokratů Nick Clegg.
Dosud téměř neznámý politik – jak by ho také Britové mohli lépe znát, když liberálové změnili za pět let šéfa hned dvakrát – byl nečekaně vtipný. Oslnil.

Pro první debatu věnovanou domácí politice si zvolil chytlavou strategii – obě hlavní strany kritizoval jako "okoukané" a "vyčerpané". Bez velkých podrobností, zato s patřičnou razancí, se prezentoval jako alternativa k tradičním "unaveným stranám".

Jistě mu k úspěchu pomohl také loňský široce medializovaný skandál s dalekosáhlým zneužíváním poslaneckých náhrad, z něhož Liberální demokraté vyšli čistí – zatímco někteří poslanci vraceli desetitisíce liber a pokládali mandáty, Clegg doplatil pouhých 80 liber za zahraniční telefonáty.

Vůdce liberálních demokratů Nick Clegg.

Vůdce liberálních demokratů Nick Clegg.

Ne a ne splasknout

Je však pravda, že nejméně okoukaná na tom všem byla hlavně ta televizní debata. Britští politici letos debatovali v americkém stylu třikrát 90 minut před kamerami vůbec poprvé – a celou kampaň to změnilo k nepoznání.

Skutečný šok totiž nastal, když se objevily první průzkumy reakcí na debaty. Clegg byl v čele, doposud sebejistý "nastupující premiér" Cameron propadl na druhou příčku a premiér Brown ztrácel beznadějně na oba. Šéf liberálů kul železo, dokud bylo žhavé. Nechal se slyšet, že "horní hranicí voličské přízně pro jeho stranu je jedině nebeská klenba". Také tvrdil, že labouristé "vypadli ze hry" a finále bude mezi konzervativci a jeho stranou. Den po dni pak průzkumy ukazovaly, že Cleggova bublina ne a ne splasknout.

Pro Británii se nečekaný výsledek rovnal politickému zemětřesení. Od svého vzniku v březnu 1988 sice byli liberálové třetí nejsilnější stranou, ale vždy s velkým odstupem za dvěma hlavními hráči. Nikdo si neuměl představit, že by skutečně zasedli do vlády. A už vůbec nikoho nenapadlo, že by se měl v "krizových" volbách těšit na menšinovou vládu – tu ostatně měla Británie naposledy v roce 1974, a to jen na osm měsíců.

Co si vlastně myslí Clegg?

Úspěch Clegga je o to větší záhadou, že jde o proevropského politika s desetiletou praxí z Bruselu. Britové začali v předvolebním čase vyjadřovat nečekaně velkou podporu muži, jehož témata jsou zcela "protibritská".

Vůdce britských liberálních demokratů Nick Clegg

Vůdce britských liberálních demokratů Nick Clegg

V televizní debatě nejvíce zabodoval vůdce liberálních demokratů Nick Clegg (na snímku zcela vlevo).

V televizní debatě nejvíce zabodoval vůdce liberálních demokratů Nick Clegg (na snímku zcela vlevo).

Soudě z jeho výroků zůstává Británie posledních 50 let uvězněna v "postsuezském uvažování", z něhož vyrostla nefunkční a zkostnatělá "atlantská ideologie". Nepromyšlená a otrocká podřízenost Spojeným státům pak vrhla zemi do "zločinné" války v Iráku, přičemž za odměnu Britové dostali jen jaderné ponorky Trident, které nejsou ničím jiným než "předraženým reliktem studené války". Jedinou cestou z této pasti je pro ostrovní stát užší spolupráce s Evropskou unií, protože imigraci, otázky klimatu, globálního zločinu ani bankovní regulace Británie bez Evropy nezvládne. "Krvežízniví euroskeptikové patří do minulosti," deklamoval Clegg, a světe, div se, nalezl mezi spoluobčany odezvu.

Ačkoli konzervativci jej okamžitě označili za nebezpečného stoupence evropského superstátu, Clegg si dobře promyslel, co bude říkat – tridenty vadí téměř polovině Britů a s angažmá v Iráku a Afghánistánu je to ještě horší.

Zatímco doopravdy unavení labouristé po třicnáti letech vládnutí s porážkou tak trochu počítají, výsledek debaty byl zdrcující zejména pro modrý tábor. Cameronovi konzervativci v první chvíli házeli flintu do žita a zcela nedemokraticky hořekovali, že kdyby nebylo té zpropadené debaty, jejich strana mohla poklidně směřovat k vítězství.

David Cameron

David Cameron

Pak se David Cameron otřepal a v dvou následujících debatách o zahraniční politice a ekonomice diskutoval, co mu síly stačily. Labouristickému premiérovi Brownovi, který je z předáků hlavních stran ekonomicky nejerudovanější, se nepodařilo zvrátit průběh kampaně a je zřejmě opravdu ze hry. Clegg se držel své osvědčené "divoké" karty a otevřeně pojmenovával věci, které si šéfové obou větších stran netroufli nakousnout. "Čekají nás drastické škrty, o kterých teď nikdo nemluví," věštil jako jediný z politiků. Obratně také zkoušel pohodlnou roli zprostředkovatele mezi rozhádanými rivaly a vyzýval je k vytvoření ekonomické vlády národní jednoty, která by ve spolupráci s Bank of England hledala cestu z krize. Trochu se však zakoktal v debatě o zavedení eura a o amnestii pro nelegální přistěhovalce, takže hlavní tón debaty udával opět klasický střet dvou hlavních stran. Cameron s Brownem se hádali, Clegg jen přihlížel. Moderátor stanice BBC David Dimbleby mu v jednu chvíli dokonce vytknul, že se argumentačně točí v kruhu.

Britský premiér Gordon Brown

Britský premiér Gordon Brown

Efekt překvapení se navíc začal pomalu vyčerpávat, a co se průzkumů týče, situace se poněkud stabilizovala. Preference se vracely pomalu k normálu. Třetí a závěrečnou televizní debatu sledovalo v šedesátimilionové Británii 8,4 milionu diváků.

Hořké Cameronovo debatní "vítězství"

Cleggovi liberálové se o víkendu vrátili na 27 procent, s nimiž do "epochálních debat" vstupovali. "Kdyby se tento trend projevil i ve čtvrtek, konzervativci dostanou 279 křesel, labouristé 261 a Liberální demokraté 78," propočítává šance stran politolog John Curtice ze Strathclyde University. Znamená to, že konzervativcům bude chybět 47 křesel, aby mohli sestavit vládu bez podpory další strany, a případné účelové spojenectví labouristů s liberály může ve sněmovně Cameronovu vládu kdykoli zaškrtit. Liberálům každopádně zůstane hlavní slovo při sestavování menšinové nebo koaliční vlády.

Z takto nejistého parlamentu by mohl vzejít jednak nový volební systém, ale především by mohl věštit úpadek Cameronových konzervativců. "Jsou to nejzajímavější volby za poslední půstoletí," komentoval vyrovnanou situaci Charlie Beckett z prestižní London School of Economics. Jasné je zřejmě jen to, že konzervativci získají nejvíc hlasů, míní list The Independent. "Jinak je vše nejisté a v pohybu."

A může za to...

Spekulovat o výsledku je nyní předčasné, do dějin však tato kampaň vstoupí především Cleggovým raketovým vzestupem. I když se po třech týdnech ukázalo, že Clegg není ani Barack Obama, ani - a natož - Winston Churchill, a v podstatě jen sdělil národu, že císař je nahý, jeho úspěch ukazuje budoucnost politických kampaní a ta není nikterak růžová.

Winston Churchill

Winston Churchill

Cleggovi totiž podle britských analytiků nedali své hlasy lidé podporující tradičně určité politické směřování ztělesněné stranami. O to jeho stoupencům nešlo. Oslnil hlavně tím, že byl NOVÝ. Jako zcela nepravděpodobný a neznámý kandidát dal politicky nerozhodnutému voličstvu šanci "dát padáka" zavedenému systému stran či jejich představitelům.

To je však model dobře známý z jiných voleb – z televizních soutěží. Britská společnost je podle komentátora týdeníku The Spectator nejrůznějšími reality show ovlivněna natolik, že stejnou optikou vnímá už i klání šéfů stran. Není ostatně náhodou, že rozestavění Camerona, Clegga a Browna za debatními pultíky silně připomínalo populární soutěž Riskuj! či jiné televizní herní formáty.

Diváci ostatně nevěnovali ani tolik pozornosti obsahům debaty, nýbrž si všímali, jak Cameron zrudl, kdykoli své oponenty označil za lháře, jak sebevědomý Clegg nechával jednu ruku v kapse a druhou nonšalantně gestikuloval, anebo jak Brown tuhnul stále víc a víc a připomínal žulovou tvář z Velikonočního ostrova. To vše sehrálo tentokrát HLAVNÍ roli.

... nejspíš porotce Simon Cowell

S trochou nadsázky lze říci, že hlavním vítězem debat politiků je muž, na jehož vliv politikové nejspíše nepomysleli a který daroval světu "likvidační" formát soutěží, založený na vyhazování nejneoblíbenějšího účastníka – je jím producent a showbyznysový magnát Simon Cowell, porotce v soutěžích Pop Idol a American Idol (jejichž českou verzí byla soutěž Česko hledá SuperStar). Jeho kousavé kritické komentáře a chování spolu s neomaleným hodnocením nejen talentu, ale i osobností nebo fyzického zjevu soutěžících následující po větě "Nechci být nezdvořilý, ale...," mu přinesly nejen nenávist a pohrdání vyhozených soutěžících, ale také mimořádnou oblibu u diváků. Muž, který se dostal do médií díky otcově protekci a v mládí sám neúspěšně soutěžil na obrazovce o Fiat Uno, je diváky milován právě pro svou brutalitu a bezohlednost. Kontrolovaná šikana v přímém přenosu se natolik vžila a požitek z detailního pohledu kamery na tvář vyhozeného natolik láká, že lidé podvědomě přenesli tento typ vnímání i do politiky.

Simon Cowell

Simon Cowell

Simon Cowell

Simon Cowell

Z politických kampaní se tak stává soupeření založené na osobních antipatiích vůči stranickým šéfům, které může ovlivnit kravata, kvalita chrupu či dostatek vlasů na hlavě. Rychlá popularita takto vybraného kandidáta opadne nedlouho po volbách, stejně jako je tomu u hvězdiček reality show. Když k tomu přičteme, že britská veřejnost není imunní k náhlým a krátkodobým poryvům iracionální lásky a nenávisti – ať to byla princezna Diana či neohrabaná účastnice pěvecké soutěže Susan Boyleová a vulgární Jade Goodyová – je zřejmé, že dopad reality show na předvolební kampaně se stal realitou.

Oprah Winfreyová a Simon Cowell v Oprah Winfrey Show

Oprah Winfreyová a Simon Cowell v Oprah Winfrey Show

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.