Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Debata o radaru: jak němí s hluchými

  1:00aktualizováno  1:00
Jedním z argumentů pro to, aby se o umístění amerického radaru na našem území rozhodovalo v referendu, je údajně touha po vyvolání všenárodní diskuse. V té debatující snesou relevantní důvody pro a proti a občanstvo bude konečně pořádně informováno.

Racionální argumenty padají do černých děr apriorních, dávno vytvořených názorů. | foto: Petr PravdaTechnet.cz

Protiraketový radar

Na základě znalostí, které tímto kanálem získá, se potom bude moci kvalifikovaně rozhodnout. Tato představa je dozajista na první pohled vznešená, demokratická, ba dokonce i logická. Nicméně po bližším ohledání zjistíme, jak je chatrná a pokrytecká.

Byl jsem účasten diskusí na radarové téma. Jak oficiálních, tak zcela neformálních, řekněme hospodských. Vždy jsem měl pocit dialogu němých s hluchými.

Racionální argumenty padají do černých děr apriorních, dávno vytvořených názorů. Začíná se zpravidla vznešenými a nepopiratelnými hesly. Ta se později odhodí, na světlo světa vyleze demagogie.

Pozorovatel a v řadě případů i účastník těchto diskusí najednou zjistí, že sofistikované argumenty narážejí na zeď hotového, dávno zformulovaného přesvědčení, zkonstruovaného na základě všeho jiného, jen ne racionálních informací, jejich analýz a syntéz.

Proč tomu tak je, můžeme jenom odhadovat. Možná hraje své zdejší údajná kolektivně zakódovaná nedůvěra k vrchnosti.

Tradiční slouhovské kverulantství: "Co od panstva, toť podezřelé!" Že to využije "konkurenční vrchnost", se nabízí. Rychle nabídne podporu pochybnostem veřejného mínění.

Zase o kousek rozšíří své panství. To je bonton veřejné práce v zemích Koruny české. Nejde o samu věc, ale o její využití ve vlastní prospěch.

Důvěryhodní politici...
Dalším, aktuálnějším osvětlením teze o definitivnosti názorů na radarovou základnu je pohled na průzkumy důvěry v politiku a politiky. Žalostná čísla.

Jak mohou nedůvěryhodní politici získat důvěru v něco, o čem obecní "tvůrci veřejného mínění" tvrdí, že to ohrožuje lidské životy a zdraví přímo i nepřímo?

Vystoupí-li na obranu radaru osobnost s několika vědeckými tituly, snese přesvědčivé argumenty a ještě k tomu má schopnosti Jana Zlatoústého či Cicerona, možná posluchači zakolísají.

Avšak jen do chvíle, kdy praští do stolu místní "autorita" a zamečí: "Já sloužil před třiceti lety na vojně a kousek od nás byly radary! Já o tom hodně vím!"

Hned je jasno. Autorita poražena. Navíc přece dobře víme, že "slouží těm nahoře", tedy je jimi nejspíš "koupena".

Rozum vs. nerozum
Sčítá se neuchopitelné s rozumným. Obdiv k těm, kdož umějí víc řvát, přičtený ke skutečnosti, že obecenstvo je stále víc utvrzováno, jak se v této zemi doopravdy dá koupit pravda, láska, lež i nenávist.

Na pomezí této racionality a iracionality stojí v mnohém odůvodněné přesvědčení lidí jako individualit i coby kolektivu, že se jim doopravdy hodně lže. Proč by pak neměla být klamem i slova o radaru, byť sebevíc pravdivá?

Nedůvěra je sice moudrostí oslů, praví staré přísloví, je-li však oslaři stále pěstována... K tomu ještě mám uvnitř kruté podezření, které jen nerad připouštím sám sobě, natož čtenářům, ale ven s tím: možná by tu mnozí občané, kdyby došlo na lámání chleba, raději měli základnu ruskou než americkou.

Vím, zní to fantazmagoricky, ale mráz přichází tentokrát z míst, v nichž zaslechnu občas "vox populi". Přičtěme nezanedbatelnou položku, kterou označil Václav Klaus: zdejší pacifistické snílkovství.

Dále postupnou světoobčanskou emancipaci mladších generací. Z nich značná část vzdělanějších přiklání se ve svém vztahu k současné administrativě USA k názorům svých vrstevníků z amerického východního pobřeží.

Ta méně vzdělaná pak posiluje své sebevědomí: "Ty pán, já pán! Český Honza nedá si poroučet ani od Bushe!" Lze počítat dál a dál. Součet se jeví být tristní.

Všenárodní diskuse o radaru, byť by snesla přehršel podložených a racionálních argumentů z obou stran, nebude mít na už vytvořené veřejné mínění žádný vliv.

Občan přijme jen ty z důvodů, které podpoří jeho už zafixovaný názor, vyrostlý v řadě případů na podloží zcela podprahově emočním, ničím rozumovým neodůvodněném.

V páteční diskusi v brdské obci Míšov zazněla slova, která přesně definují stav věci. Po příjezdu radarového apoštola Tomáše Töpfera řekla jedna místní paní: "Počkám, co mi řekne, ale zatím mě nepřesvědčil nikdo." Lze předpokládat, že ani nepřesvědčí.

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ivan Hanuš obdržel v Pelhřimově certifikát.
Rekordní putování dopisu má pokračování, tentokrát přišel z Ruska e-mail

Příběh nejdéle doručované poštovní zásilky v České republice pokračuje. Ivanu Hanušovi se ozvala neteř ruské lékařky, která před více než 28 lety poslala jeho...  celý článek

Programátoři Ivan Buchta a Martin Pezlar. Řecký soud začal po letech znovu...
Čeští programátoři unikli řeckému vězení, chtějí se však soudit dál

V Řecku hrozilo dvěma Čechům dvacet let za špionáž, vybojovali podmínku. Teď chtějí čistý trestní rejstřík. Fotili prý jen to, co ostatní turisté na ostrově.  celý článek

Bouře na Českokrumlovsku lámala stromy
V noci se přes jih Čech přehnaly bouřky, bez proudu byly tisícovky lidí

Během noci postupovaly od jihu na severovýchod Česka silné bouřky. Několik stovek domácností v jižních Čechách zůstává bez elektřiny. Dodávku energie se do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.