T. A:, který dříve prodával na příhraničních tržnicích cigarety a alkohol, nepopírá, že se do obchodu s pervitinem pustil kvůli zisku. Prodejem omamné látky si vydělal přes půl milionu korun.
Proti dnešnímu verdiktu se nelze odvolat, možné je pouze dovolání k Nejvyššímu soudu.
Jako dodavatele pervitinu obžalovaného usvědčili sami němečtí překupníci. Ačkoliv se obhajoba snažila jejich výpovědi zpochybnit, soud nepřesvědčila.
"Svědci byli vyslechnuti v souladu se zákonem," prohlásil předseda odvolacího senátu.
Stíhaný muž se původně živil jako stánkař v Božím Daru u hranic s Německem. Tam se také seznámil s Němcem, který se ho ptal na možnosti sehnat pervitin. T. A. se s ním dohodl, že mu drogu obstará. V této souvislosti přiznal žalovaný pět případů, kdy prodal několik set gramů drogy.
Policisté při prohlídce jeho bytu navíc našli zhruba sto gramů pervitinu. "Drogu jsem nakupoval od dvou mužů, s nimiž jsem se seznámil na diskotéce v Karlových Varech. Účtovali si pět set korun za gram. Pervitin mi vždy předávali na některé z benzinových pump. Já jsem drogu doma převážil a prodával ji známému za pětatřicet marek za gram. Vozil ji do Německa," řekl před soudem.
Rozhodně však popíral, že by obchodoval v takovém množství, jak ho viní obžaloba. "Udělal jsem jen pět obchodů. Třikrát to bylo padesát gramů, dvakrát po sto gramech. Vyneslo mi to necelých šedesát tisíc korun," tvrdil.
Žalobkyně však byla přesvědčena, že jeho obchody s pervitinem byly mnohem rozsáhlejší. "Vydělal na tom nejméně šest set tisíc korun," konstatovala při jednání soudu státní zástupkyně Věra Brázdová.
Styky s dodavateli jsem přerušil
Muž, který je bez trvalého zaměstnání, vypověděl, že v roce 1999 přerušil styky s německým odběratelem a i s českými dodavateli. Snažil se soudu vysvětit, proč poté policisté v jeho bytě našli pervitin.
"Se známým jsem byl v hospodě. Dal jsem si pár piv a panáků a začal se vychloubat svými předchozími kšefty. On mi nabídl, že by klidně mohl pervitin sehnat, kdybych měl zájem. Já na to kývl už jsem z toho nemohl vycouvat, i když jsem věděl, že už to nikomu neprodám. Dal jsem mu za dodávku sto tisíc korun, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo ani těch dvě stě gramů, na kterých jsme se domluvili," tvrdil osmadvacetiletý muž.
T. A. byl již dříve dvakrát souzen, přičemž naposledy dostal trest obecně prospěšných prací. Snížení osmiletého trestu vězení se nedočkal ani poté, co obhájce poukazoval na to, že se jeho klient oženil a od doby spáchání trestné činnosti vyzrál.
