Oppenheimová neuspěla u obecných soudů, a proto se obrátila na Nejvyšší soud s dovoláním. "Dovolání bylo odmítnuto," řekl soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Kamil Tojner.
Oppenheimová, nyní provdaná Antonelliová, žádala pětinu dvou domů na Staroměstském náměstí. Její právník tvrdí, že domy byly po válce jejímu otci zkonfiskovány podle Benešových dekretů neoprávněně, protože byl účastníkem protihitlerovského odboje.
"Soud nepřezkoumává správnost konfiskace, ale to, zda rozhodnutí nebylo nicotné, a to nebylo," zdůvodnila verdikt předsedkyně odvolacího senátu Eva Ištvánková. O konfiskaci podle ní před 60 lety rozhodl oprávněný orgán, Obvodní národní výbor Prahy 1, a konfiskační výměry byly doručeny v souladu s dekretem prezidenta Edvarda Beneše.
Nejvyšší soud se podle Tojnera s verdikty soudů první i druhé instance ztotožnil. "Došel k závěru, že rozhodly v souladu se zákonem," uvedl.
Oppenheimová, která nyní žije v Londýně, s žalobou už v roce 1998 u obvodního soudu uspěla, po odvolání města však byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší soud verdikt už jednou zrušil a vrátil spor na začátek.
Měl jen malou část domu
Podle Ištvánkové nebyly nemovitosti Brücklmeirovi zkonfiskovány proto, že byl Němec, ale proto, že vlastnil méně než polovinu zkonfiskované nemovitosti. Čtyři pětiny patřily jeho německým příbuzným, kteří o ně přišli na základě Benešových dekretů.
Když se konfiskace vztahovala na více než polovinu majetku, byl zkonfiskován celý. Majitelé menšinové části pak mohli pouze žádat o finanční náhradu takto vzniklé škody.
Městský soud na rozdíl od obvodního vůbec neřešil otázku, zda má skutečnost, že byl Brücklmeier účastníkem protihitlerovského odboje, vliv na majetkové nároky jeho dědičky.
Vzhledem k tomu, že Oppenheimová není českou občankou, nelze její žalobu řešit podle restitučních zákonů, ale pouze podle obecných předpisů. Proto nejde posuzovat, zda byla konfiskace aktem perzekuce, ale pouze, zda proběhla v souladu s tehdejšími zákony.
Pětašedesátiletá Oppenheimová tvrdí, že její otec nikdy nebyl členem nacistické strany, nebyl ani vojákem. Brücklmeier byl po neúspěšném atentátu odsouzen a v říjnu 1944 oběšen. Domy na Staroměstském náměstí vlastnil spolu se svými příbuznými, jemu patřila pětina.
O nemovitosti všichni přišli po válce na základě Benešových dekretů. Rozsáhlý komplex číslo popisné 19 a 20 se nachází na rohu náměstí a Železné a Kamzíkovy ulice. Nyní patří hlavnímu městu.
