Jejich výrobci měli evidentně zájem o cukernatý sirup z belgického Biolandu. Jak by také ne, když byl o třetinu levnější než jiné produkty tohoto druhu. Všichni zákazníci Biolandu se řídili čistou (peněžní) logikou trhu a nakonec dospěli tam, kam dospěli: ke skandálu. Ten časem skončí, ale nejméně jedno poučení by z něj unie (a nejen ona) měla vyvodit: je nutné, aby trh měl aspoň jeden přívlastek. Musí to být kontrolovaný trh, trh pod kontrolou.
Tato kontrola se nemůže omezit na soudy, které už jen napravují věci často nenapravitelné. Trh musí být pod důkladnou kontrolou těch, kdo mohou předejít škodám. Musí stát pod kontrolou veterinářů, expertů na nezávadnost potravin, znalců ve věci bezpečnosti všech druhů zboží a také odborníků na ekologické škody, které může to či ono zboží způsobit.
Nekončící série afér kolem bezpečnosti potravin v EU ukazuje, že naléhavý úkol je to zejména v otázce společného trhu, do něhož se záhy plně zapojí i Češi. V unii totiž stačí, aby jeden úřad - obvykle v zemi výrobce - dal souhlas k připuštění výrobku na trh, a ten má pak volnou cestu do celé Evropy, ať je jakkoli rizikový.
Svého času to byl způsob, jak rozbít pevné zdi, jimiž se obklopily národní trhy. Nyní se ukazují nebezpečí tohoto postupu. Těm je nutné čelit. EU nemůže do posledních detailů předpisovat, jak se mají vyrábět kvalitní a bezpečné potraviny či cokoli jiného.
Musí však tvrdě kontrolovat, co se vlastně na trh unie dostává a zda to plní základní standardy nutné pro zdraví lidí i přežití přírody okolo nich. Jinak budou donekonečna pokračovat aféry, jež podkopávají důvěru k farmářům i k trhu unie. Už záhy na to začnou doplácet také čeští výrobci, pokud už doplácet nezačali.
