A je to! Když prezidentovi lidé nařknou premiéra z oklamání majestátu, rozhodně to není běžné politické kočkování.
Máme tu další kolo ústavně-politické války. V roli Heleny Trojské: David Rath. Válka je to v několika ohledech poučná.
Zaprvé: Pár dnů se zdálo, že nepřijatelný souběh funkce ministra a šéfa profesní nepolitické organizace nikoho trápit nebude. Byl to omyl. Už víme, že zdejší veřejnost není na porušování psaných i nepsaných pravidel férové demokratické hry necitlivá.
Zadruhé: premiér-buldozer narazil na Hradě na stejně silného soupeře. A prohrává, neboť prezident Klaus má tentokrát ve vzájemném sporu pravdu.
Chytré právnické hlavy sice polemizují, jak dlouho může se jmenováním pana Ratha otálet, ale věcně - totiž, že by Rath byl ve střetu zájmu - s Hradem souhlasí. I tohle poznání se nám propříště hodí.
A do třetice jsme lépe poznali politické hráče. Vášně zatemňují mozek a rozvazují jazyk: David Rath ten svůj rozvázal až až. Ať už si člověk myslí o Václavu Klausovi cokoli, slušný politik by měl o hlavě svého státu mluvit přinejmenším diplomaticky.
Pan Rath není slušný politik. Hlavu státu trapně urážel, zpupnost z jeho zklamání jen kapala.
To je Česká republika, či spíš ČSSD, na tom opravdu tak špatně, že nenašla lepšího ministra zdravotnictví a kultivovanějšího člena své vlády?
Sám David Rath v pondělí pravil, že podnikne kroky, aby ho Václav Klaus mohl jmenovat ministrem.
Ale: udělá ten jeden jediný, podstatný krok, který celou válku odstartoval? Vzdá se funkce prezidenta lékařů? Nebo si bude dál hrát se slovíčky, s paragrafy a ohýbat předpisy komory, jen aby mu i tohle křeslo zůstalo rezervováno?
Neřekl. I když to by byl zásadní krok k (s)míru. I to je velmi poučné.