Hejtmana, který si do poslední chvíle pochvaloval, jak se to v tom jeho kraji sociální demokracii s tichou podporou komunistů krásně vládne. Pro připomenutí nabízím pár Rathových zásadních pouček, jak je v březnu zachytil kolega při jejich společném rozhovoru.
"Varianta, kterou jsme zvolili ve Středočeském kraji, je nejlepší. To znamená, pokud by ČSSD a KSČM měly nadpoloviční většinu v Poslanecké sněmovně, ČSSD by požádala komunisty o podporu či toleranci vlády."
"Musím říct, že za ty téměř čtyři roky si podporu komunistů naší krajské radě nemohu vynachválit. Chovají se slušně, korektně. U žádného jejich požadavku jsme nemuseli říct: To nejde, to se zbláznili."
Fíkový list od komunistů
Dodávám: bodejť by krajská rada ČSSD komunistům v jejich "korektních" požadavcích tu a tam nevyhověla. Bylo to vykoupeno krásnou zdí, kterou soudruzi Rathovi dělali, aby si mohl v kraji dělat, co chtěl.
Další komentáře najdete v aktuálním vydání MF DNESČtěte ve čtvrtek 17. května
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Když si usmyslel vyházet lidi z vlivných pozic a dosadit tam své, udělal to. Když chtěl ze své Hostivice udělat pomalu krajské město, kam tečou velké dotace a buduje se nové gymnázium, stalo se. Když chtěl z rozpočtu kraje vyplácet miliony, aby mohly děti voličů jezdit zdarma do škol (a pak chybělo na opravu silnic), nebyl problém. Stejně jako když chtěl investovat miliardy, i z evropských dotací, do stavebních úprav krajských špitálů, aby... Však už to z policejních informací znáte.
Ale pozor, tohle není jen příběh o jednom politikovi, který podle policejního obvinění neudržel svou nenasytnost na uzdě a začal si hrabat pro sebe a rodinu.
Tohle je příběh o neomezeném vládnutí, respektive vládnutí s komunistickým krytím neomezeným. A je dobré mít se na pozoru, protože podobný model sociální demokracie potichu zvažuje i na úrovni celostátní. To znamená: vládneme sami, i když nemáme většinu ve Sněmovně, chybějící hlasy nám z nevládních lavic půjčují komunisté, po dvaadvaceti letech odstavených od moci pořádně vyhladovělí a vděční i za pár "suchých kůrek". Jak říkal Rath, "chovají se slušně, korektně..."
Ty prokleté krabice s penězi
Nechcete-li dělat závěry z jednoho Ratha, můžeme si vzít další příklady z novodobé historie, které dokážou, že takzvaná samovláda škodí našemu zdraví, obrazně řečeno. Poměry a mravy v zemi, případně kraji, upadají. To, za co by se slušný člověk styděl, se děje běžně, a ještě se to omlouvá jako něco normálního.
Vzpomeňte si na dobu vládnutí Miloše Zemana. Vím, dneska se prezentuje jinak. Jako hodný strýček z Vysočiny, který přijíždí zachránit přímou prezidentskou volbu, protože jinak bychom snad z nouze o ostatní relevantní kandidáty upadli do zoufalství.
Ale v dobách před deseti dvanácti lety to byla jiná třída. V roce 1998 upekl společně se svým rivalem z ODS Václavem Klausem opoziční smlouvu (vládu s koaličními partnery nebyl schopen sestavit ani jeden z nich a spolu vládnout nemohli), rozdělili si role: já vládnu, ty mi děláš opozici. A na čtyři roky bylo vystaráno. Do ministerských a úřednických pozic se dostali lidé, kteří neměli své mocenské a majetkové choutky pod kontrolou, a nikdo s nimi nic nenadělal.
Velmi dobře si pamatuju, jak jsme s kolegyní Slonkovou popisovali řádění Zemanových poradců v čele se Šloufem, zasahující dokonce i do práce protikorupční policie. A od premiéra Zemana jsme se dozvídali, že jsme hyeny a tupci, co ničemu nerozumí. A nic se nedělo. Nebo když jsme se zajímali o to, jak Karel Srba, tajemník ministra zahraničí Kavana, přišel k milionovému majetku, a dostalo se nám tehdy oné legendární odpovědi o nalezené krabici od bot plné peněz (malá vsuvka: David Rath se drží stylové rekvizity). Případ Srbovy nezkrocené nabubřelosti tehdy vyvrcholil objednáním vraždy mé kolegyně.
Úpadek moci neboli zblbnutí
Zkrátka: jakmile má ten, kdo vládne, pocit, že může všechno, je zle. Nikdo ho neomezuje, nikdo ho nekontroluje, nikdo ho v dobrém slova smyslu neprovokuje. To bývá jev spojený jen s koaličním vládnutím. Trojice Nečas - Kalousek - Bárta by mohla vyprávět!
Nejde jen o úskalí menšinového vládnutí s čísi podporou, na což doplatil Rath. Takový Pavel Bém, volební ročník 2006, to byl taky borec. Vítěz, který bral vše. Žádného partnera v Praze jeho ODS nepotřebovala. A ty konce s mazánkem a kolibříkem na drátě už všichni známe... Někdo tomu říká degenerace moci, někdo hezky česky - zblbnutí.
Pro všechny příští vládce, včetně ČSSD, která s tichou podporou komunistů stále koketuje, budiž Rathův a Bémův případ mementem. Je dostatečně prokázáno, že rovnice "vládnu sám = jsem nejlepší" v praxi neplatí.
