David Berdych poskytl první delší rozhovor za dobu, co je ve vězení.
Jak dlouhý trest si teď odpykáváte?
Momentálně jsem odsouzen na pět let do věznice s ostrahou.
Kradl jste a unášel lidi. Jednou jste dokonce řekl, že to byl takový adrenalinový sport...
Ze začátku to je adrenalin, dobrodružství, člověk dělá něco zakázaného. Pak to děláte z potřeby, protože jste si zvykl, nakonec se sebezapřením. My jsme však byli moc mladí na to, abychom uměli s penězi zacházet. Za půl roku jsme vše utratili a museli loupit znovu. Chci ještě říci, že jsme si vždycky vybrali jako oběť člověka, o kterém jsme si mysleli, že ty peníze stejně někde ukradl. Tak jsem si to eticky omlouval. (Většina okradených podnikatelů má trestní rejstřík čistý – pozn.red.)
Měl jste někdy výčitky svědomí?
Ty mám teď.
Vy jste obvykle propustili uneseného po pár dnech, když vám prozradil kódy k trezoru. Jak by dopadl člověk, který by odolával?
No, prostě bychom ho také normálně pustili jako každého. Víte, já bych se ohradil proti mediálním zprávám, že to byly brutální únosy. My jsme u poškozeného zazvonili, ukázali mu policejní odznaky a on s námi šel. Na tom nebylo nic brutálního. Spíše jsme ho uvedli v omyl. Pak byl ten člověk připoutaný ve stodole a někdo mu vyhrožoval. Ti lidé vám pak sami navrhnou řešení – dají osobnímu bankéři na dálku příkaz k převodu peněz. Oni věděli, že když zaplatí, tak se dostanou dříve domů.
A co unesený inženýr Dian Ivanov, který utrpěl po bití otřes mozku?
Tuhle zakázku jsme dostali přímo od policistů a v tom asi byla nějaká jiná politika. Tenhle člověk se jediný rozhodl, že to zkusí vydržet, protože kdyby nás pustil ke svým penězům, tak by jich asi bylo opravdu hodně. Nemohu nést odpovědnost za všechny komplice. Občas se stalo, že někomu ujely nervy a nějaké násilí proběhlo, ale my nikoho nemučili, alespoň o tom nevím.
Ale máte v obžalobě i vraždu podnikatele Tomana?
Já jsem na místě nebyl přítomen a obžaloba mě neviní z vraždy, ale jen z loupeže. Já jsem se zúčastnil jen nakládání pana Tomana v jeho garáži a pak jsem u toho nebyl, pak jsem byl postaven před hotovou věc, že pan Toman umřel. Průběh událostí znám jen z vyprávění dalších účastníků, kteří mi nikdy netvrdili nic jiného, než nyní tvrdí u soudu. Myslím, že jeho smrt byla nešťastná náhoda.
Unesli jste spousty lidí. To jste se nebáli, že někdo pozná vás nebo chatu, ve které byli drženi?
Nikdo nikdy nepoznal žádnou chatu, dokud ho k ní kriminalisté nepřivedli. A někteří ani potom ne. My jsme si vždycky vytipovali člověka, který měl máslo na hlavě, a sledovali jeho denní rituály. Půjčili jsme si ho a za dva dny ho vrátili maximálně s nějakou boulí. Někdy jsme toho člověka sledovali řádově měsíce, než jsme si troufli ho unést.
Kdy jste zákon překročil poprvé?
V sedmnácti letech jsem dostal peněžitý trest dva tisíce korun za to, že jsem někde rozbil nějaké auto.
Čím se zabýváte ve vězení?
Čtu, cvičím, pracuji pro věznici. Mám za to pochvaly, tak to musím říci. Zabezpečuji chod oddělení jako služba. Když přijdou noví, musejí se zapsat, dělají se početní prověrky, pomáhám při výdeji jídla. Jsem prodloužená ruka vychovatele. Rád bych také za mřížemi studoval univerzitu. Taková možnost je v Brně. Nabízejí studium ekonomie a cestovního ruchu.
Proč se vlastně kauza Berdych jmenuje po vás?
Já se za organizátora nepovažuji, a rozhodně ne od doby, co nám dávali práci policisté. Ale my jsme nikdy neměli nějakého šéfa, vždycky jsme se demokraticky dohodli.
Jak jste se dal dohromady s policisty, kteří se na únosech podíleli?
Ti policisté věděli, že máme skupinu, která je schopná spolehlivě unášet lidi. To je jako když draftujete dobrého hokejistu, tak oni draftovali loupežníky. Dal nás dohromady pan Luděk Žalud, kterého i obžaloba vede jako člověka, který vše řídil. Jednou nám zadal únos svého známého, se kterým se údajně nepohodl. Toho jsme sice unesli, ale nikdy nám žádné peníze nedal. A pak mě pan Žalud začínal tlačit do kouta. Říkal, že když nebudeme spolupracovat, tak na nás mají tenhle trestný čin, který ten poškozený může kdykoli nahlásit.
Takže vás vydírali?
Ze začátku to tak vypadalo, ale já si tady zase nechci hrát na to, že bychom jinak neloupili. Dělali bychom to i bez pana Žaluda a policistů, ale ne v takovém měřítku.
Váš gang začal spolupracovat s policisty. Jak je možné, že jste jim věřil a nebál se, že to bude past?
Na několika prvních věcech jsme si ověřili, jestli to funguje, a když to fungovalo, tak jsme získali důvěru. Ti policisté dokázali vyšetřování našich kauz ovlivnit – tedy do doby, než to začal celé šetřit úplně jiný policejní útvar. Pak nás vzali do vazby.
Proč jste se před rokem a půl překvapivě rozhodl vypovídat a upozornil i na zločiny policistů?
Policie mi chtěla přišít spoustu věcí, které jsem neudělal. I vraždy, co se staly, když jsem byl ve vazbě.
Co jste si vlastně za všechny ty peníze z trestné činnosti koupil?
Já jsem ty peníze prožil. Rád jsem cestoval, byl jsem třeba v Jižní Americe. Zajímají mě památky a vůbec život jinde. Občas jsem si koupil nějaké dobré auto.
Mercedes nebo BMW?
Novou Škodu Octavii. Družce jsem koupil novou felicii. Já nejsem příznivcem drahých aut.
To mě překvapuje, vždyť jste musel disponovat řádově miliony.
Nezapomeňte, že jsme museli odevzdávat třetinu lupu policistům, kteří nás kryli. A naše skupina byla dost početná. Když si to odečtete, tak vám vyjde už menší podíl.
Kolik vám to tedy ročně vyneslo?
Asi milion ročně.
Bylo to vaše hlavní "zaměstnání"?
Ne. Vlastnil jsem bezpečnostní agenturu. Deset let jsem platil daně. Firma se jmenovala DB Security. S tou trestnou činností nesouvisela. Třeba jsme hlídali Národní galerii – Trojský zámeček.
Vy máte byt v paneláku v Praze-Kobylisích. Skutečně jste tam žil? Mohl jste si dovolit lepší bydlení.
V paneláku v Kobylisích jsem doopravdy bydlel. Jiný byt jsem neměl. Z prvního manželství mi zbyl pozemek, který zabavil žalobce, vlastně ho zabavil mé první ženě.
Vašemu komplicovi Tomáši Půtovi se povedlo prchnout do zahraničí. Vy jste o tom neuvažoval, když jste byl vyšetřován na svobodě?
Mě nikdy nenapadlo utéct do zahraničí. Já bych nedokázal nevidět svoje rodiče, bráchu, své blízké.
Jste ženatý? Máte děti?
Manželku jsem měl do roku 1998. Od té doby žiji s družkou.
Prý jste byl dobrý kulturista...
To vám řekl kdo? (smích) Sice jsem v kulturistice závodil, ale průměrně. Já byl ale výborný karatista.
U soudu se někdy vyjadřujete policejním slangem. Nechtěl jste se někdy stát policistou?
To je deformace z těch věčných výslechů. Když jsem v devatenácti dělal karate, trénoval jsem v oddíle, kam docházeli i členové ochranky prezidenta. Já bych se do jeho ochranky na sto procent dostal také, kdybych neměl modrou knížku.
Znáte vůbec všech 36 obžalovaných, co s vámi sedí u soudu?
Všechny je neznám. Některé znám hodně povrchně. Nebo je znám z posilovny a nevím, že je někdo najal na některý z těch skutků.
Měl jste kontakty i na politiky?
Neměl jsem kontakty na politiky.
Znal jste třeba Radovana Krejčíře, Václava Kočku či zavražděného Františka Mrázka?
Ano. U Mrázka jsem byl doma i ve firmě. Kočku jsem znal toho mladšího, ale nemohu proti Kočkovým říct nic špatného. Když se člověk déle pohybuje v podsvětí, pozná různé lidi.
