Sedí tu pospolu, usrkávají čaj a fascinovaně hledí na zářící obrazovku. Manažer s elegantním knírkem, který pět let pracoval jako obchodník v Moskvě, vousatý vesnický stařešina i nefalšovaný mulla, který s nelítostnými islamisty z hnutí Taliban docházel do náboženské školy v sousedním Pákistánu.
Scházejí se den co den, vždy před sedmou hodinou večerní ve vepřovicovém domě na okraji zapadlé severoafghánské obce Daraj-suf, aby sledovali další díl své oblíbené indické telenovely.
Pokud někdo opravdu dobyl srdce Afghánců po pádu Talibanu v roce 2001, jsou to prodejci satelitních antén. A především indičtí producenti z Bollywoodu se svými nekonečnými seriály i sladkobolnými krváky.
Horalové výstřih neuvidí
Obliba indických seriálů prý zašla tak daleko, že v některých místech posunuli čas večerní modlitby, kterou věřící muslimové údajně odkládali právě kvůli nekonečným indickým příběhům. Jde zřejmě o nadsázku, ale nijak dramatickou.
"Ta rodina má pět dětí, jedna z dcer může zachránit zadluženého otce tím, že si vezme bohatého chlapíka, kterého vůbec nemiluje,“ vysvětluje nadšeně kníratý manažer Vahíd, spolupracovník české humanitární organizace Člověk v tísni.
Převyprávěl mi tak v maximální stručnosti děj prý nejpopulárnější a již stovky dílů trvající telenovely, jejíž název lze přeložit asi slovy "To by se mohlo stát i ve vaší rodině“.
Mulla Šamsulláh mi nabízí čestné místo před obrazovkou i čaj. Navzdory srdečnému pozvání se nevydržím dívat dlouho, kulturní rozdíly se přece jen zdají být významné... Pro úplnost: najdou se Afghánci, podle kterých je nejlepší ten seriál o špatném vztahu snachy s tchyní.
K dostání je i erotika
Afghánistán má zkrátka co dohánět. Za vlády Talibanu mezi roky 1996 až 2001 bylo zakázáno nejen svobodně hovořit a cestovat, ale i bavit se poslechem hudby či sledováním televize. Trestnou se tehdy stala i tradiční muzika, která spolu s rovněž nežádoucím tancem odjakživa provázela svatební veselí.
Podle jedné z legend byl jakýsi muž v jihoafghánském Kandaháru Talibanem uvězněn a později prý popraven za držení televize, která byla nefunkční hned ze dvou důvodů: zaprvé byla rozbitá, zadruhé nebyl v okolí televizní signál.
Zato nyní si Afghánci showbyznysu užívají. Po celé zemi vyrostly stánky s okopírovanými hudebními i filmovými dílky. K dostání tu jsou i americké, ba dokonce erotické snímky, po kterých je značná poptávka.
Ženská krása se vůbec zdá být žádaným artiklem v poválečném, stále okázale puritánském Afghánistánu: do Kábulu již dorazily asijské prostitutky, i místní ženy se osvědčenému řemeslu věnují s entuziasmem.
Televizní stanice si dávají pozor, aby ve snaze zpřístupnit mužským divákům ženskou krásu nezašly nebezpečně daleko. Mohly by se stát terčem talibanců, kteří se stále drží na jihu země. A kteří i více než pět roků poté, co spojenci svrhli jejich režim, dokážou zorganizovat desítky hrozivých atentátů ročně.
Indické herečky s hlubokým výstřihem se tak v Afghánistánu dočkají toho, že s jejich poodhalenými ňadry stále putuje cenzurní kolečko, které pohled na půvabnou rýhu znemožňuje. Jde o vcelku laskavé opatření v zemi, kde se donedávna veřejně popravovalo na stadionech.
Svéráznou kapitolou v historii afghánského showbyznysu bylo klání vycházející z pravidel britské soutěže Pop Idol, jejíž variantou byla i soutěž Česko hledá SuperStar.
"Viděl jsem upoutávku v televizi, proto jsem se přihlásil. Chtěl bych být jednou zpěvákem,“ říká třiadvacetiletý Sajíd Sabúr, v současnosti zaměstnanec zahraniční humanitární organizace v Kábulu.
"V prvním kole se sešlo sedmnáct set chlapců a desítka dívek, v hlavním městě se zúčastnilo pět set mužů a tři ženy,“ říká Sajíd, podle kterého se rodiny zpěčovaly povolit budoucím zpěvačkám vstup do televize.
Do druhého kola postoupilo 110 soutěžících a Sajíd měl to štěstí, že byl při tom. "Točili mě do televize, každý zpíval dvě až tři písničky,“ vzpomíná mladík, k jehož nejoblíbenějším interpretům patří německé duo Modern Talking, proslulé značně neodbytným popem.
Když guvernéři volí superstar
Pak do klání vstoupili svérázní guvernéři afghánských provincií, kteří se cítí být s ústřední mocí v Kábulu často svázaní jen symbolicky. Soutěž si vzali k srdci: vládce Mazáre Šarífu prý zdarma rozdával SIM karty do mobilních telefonů, aby z jeho města vyslaný talent obdržel dost hlasů. Jiný guvernér měl osobně odeslat tisíce hlasů.
Afghánci však nezapomínají ani na tradiční zábavy, jakými jsou souboje nejrůznějších živočichů, mimo jiné i ptáků jménem orebice. Právě cestou z takové podívané jsem se ještě ráno stavil v obchodu na hlavní kábulské třídě, jehož osazenstvo právě sledovalo indický akční film.
"Je to stále stejné,“ povzdychl si obchodník. Ani on však nedokázal odtrhnout zrak od televize, kde právě končilo taneční číslo sympatického páru. To totiž razantně utnul útok nepřátelských mafiánů s dýněmi na hlavách - byli maskováni coby polní strašáci.
Válka neskončila
Loni zemřely čtyři tisíce lidí
Ani víc než pět let po svržení vlády radikálního, převážně paštunského hnutí Taliban není v Afghánistánu klid. Islamisté si udržují vliv na jihu země. Loni v zemi zemřely čtyři tisíce lidí, aktivita Talibanu roste.
Američané neumírají jen v Iráku
Od roku 2001, kdy spojenci sesadili Taliban, zahynulo 390 amerických, 57 britských, 55 kanadských, 21 španělských a německých vojáků. Zemřelo i 40 spojeneckých vojáků z jiných kontingentů.
Dvanáct mrtvých na demonstraci
Nestabilita nesužuje jen jih země. Předevčírem přišlo 12 lidí o život při zákroku policistů proti demonstraci na severu. 23. května udeřil sebevražedný útočník v Kábulu, kde zabil dva lidi.
Ohrožen byl i český diplomat
Prvního května byl v Afghánistánu napaden Filip Velach, vedoucí české diplomatické mise v Kábulu. Útok přežil bez úhony. Při incidentu byli lehce zraněni dva jeho čeští osobní strážci.
