Darování nebo krádež?

V ČR je řada nemocnic, které spolupracují s firmou Medal, jenž od nich vykupuje lidské orgány a tkáně, za účelem jejich prodeje do zahraničí, nebo k výzkumu a výrobě různých léků nebo preparátů.

Na otázku: Souhlasili byste s použitím svého těla pro léčebné účely bez Vašeho souhlasu, odpovídá drtivá většina že nikoliv. Vyskytují se i názory typu: No, pro pacienty v Česku bych je věnoval zdarma, ale do Ameriky? Jedině za peníze. A co takhle do Zimbabwe, do Jižní Koreje, do Afgánistánu? Nemá snad lidský život stejnou cenu kdekoliv na světě? Chápu. Pokud by třeba moje oční rohovka putovala do Kanady a firma, která by ji vyvezla dostane 10 000 dolarů - chci z toho taky něco mít. Že v Japonsku dají jen 5 000? Ne. Moje rohovka půjde do Ameriky za 11 000!!! V době spojování Evropy a celkové globalizace věc dost k pousmání. Češi se naučili všechno co mají zpeněžit.
Kněz Tomáš Halík tvrdí: "Tělo není jen soubor náhradních dílů."
Mýlíte se. Mrtvé tělo je souborem náhradních dílů.
Budeme se to muset naučit pochopit. Jednoho dne moje plíce zachrání život mému pravnukovi. Nebo moje oko pomůže kdesi v jižní americe. Nedostanu z toho ani penny. Mně to ale nevadí. Zachráním třeba lidský život. A co je na světě nejdražší?