Děti grónských Inuitů se staly v 50. letech předmětem kontroverzního dánského...

Děti grónských Inuitů se staly v 50. letech předmětem kontroverzního dánského experimentu. | foto: Profimedia.cz

Dánsko chtělo převychovat Inuity. Děti z experimentu bojují za omluvu

  • 189
V padesátých letech minulého století zažívala skupina inuitských dětí z Grónska muka. Úřady je odebraly jejich rodinám a poslaly je na převýchovu do Dánska. Po víc než 60 letech se děti z Grónska snaží zjednat spravedlnost. Po Dánsku požadují omluvu za experiment, který jim i jejich rodinám zničil život.

Grónské hlavní město Nuuk prožívalo na jaře toku 1951 další z krásných a na místní poměry teplých dní. Malá Helene Thiesenová žila spolu s matkou a staršími sestrami v malém, ale útulném domku na pobřeží. Do idyly měl však zasáhnout podivný experiment vládnoucího Dánska. „Byl nádherný den, když se u nás objevili dva pánové z Dánska. Měli s sebou překladatele. Maminka nás poslala ven,“ vzpomíná dnes jednasedmdesátiletá Thiesenová.

Grónsko v důležitých datech

1814: Grónsko se dostává pod dánskou nadvládu  
1953: Grónsko se stává vnitřní součástí Dánska 
1979: Grónsko dostává autonomii. V zemi sídlí parlament volený na 4 roky, který ze svých 31 poslanců volí premiéra a vládu. Ta řídí veškeré záležitosti týkající se grónské domácí politiky včetně zákonodárství. Dánsku přísluší jen obrana země a zahraniční politika, přičemž ovšem mnoho různých aspektů zahraniční politiky spravují sami Gróňané.

1985: Grónsko vystupuje z Evropského společenství (nynější Evropská unie)

Zdroj: Wikipedia

Úkolem tajemných mužů bylo přesvědčit některé inuitské rodiče, aby své děti poslali do Dánska, píše server BBC. Prý na půl roku, který jim zajistí zářnou budoucnost. „Maminka jim dvakrát řekla ne, oni na ni ale pořád tlačili,“ vypráví Thiesenová. Motivací Dánska bylo oficiálně pomoct pomalu se rozvíjejícímu Grónsku, které bylo stále závislé na lovu velryb, trápilo se s nemizející nákazou tuberkulózy a z pohledu mnohem vyspělejšího vládce na tom bylo bídně i po stránce kulturní. Jen minimum obyvatel Grónska navíc umělo dánsky.

Nejlepší cestou, jak zmodernizovat gigantický ostrov, bylo podle dánských úřadů vytvořit „nového obyvatele Grónska“. Ambiciozní plán Dánové odstartovali obesláním kněží a ředitelů škol v Grónsku, kteří měli vytipovat talentované děti ve věku šesti až deseti let. Tyto děti pak měly, pod patronací organizace Save the Children, putovat do Dánska, kde měly být vychovávány v souladu s dánskými standardy.

Většina rodičů se svých dětí nehodlala vzdát, 21 však souhlasilo. Po nátlaku dánských úředníků kývla i matka Thiesenové. Neměla na výběr. O tři měsíce dříve jí zemřel manžel na tuberkulózu a ona jen s obtížemi zvládala živit všechny své děti. „Maminka ke mně přišla a vysvětlila mi, že pojedu do Dánska. Co je to Dánsko? odpověděla jsem jí,“ vrací se k událostem z 50. let Thiesenová.

Na cestě do Dánska

V květnu 1951 už byla Helene Thiesenová spolu s dalšími 21 dětmi na palubě lodi MS Disko. „Sešli jsme dolů k přístavu, v ruce jsem měla jenom malý kufřík. Z lodi jsem pak koukala na maminku. Ani jsem jí nemohla zamávat. Byla jsem tak naštvaná. Pomyslela jsem si, proč mě vůbec nechává odejít?“ přiznává.

Děti grónských Inuitů se staly v 50. letech předmětem kontroverzního dánského experimentu.

Po příjezdu do Dánska měly být děti přerozděleny do pěstounských rodin. Léto však nejprve strávily v prázdninových táborech Fedgaarden. „Až později nám došlo, že jsme byly v podstatě v karanténě. Byly jsme tam, protože to bylo vůbec poprvé, co děti z Grónska přijely do Dánska. Měli strach, že bychom sem mohly zanést něco nakažlivého,“ popisuje Thiesenová. Projekt převýchovy dětí byl pro Dánsko tak důležitý, že dětský tábor navštívila i samotná dánská královna.

Grónsko a geografie

Grónsko je ostrov ležící na rozhraní Atlantiku a Severního ledového oceánu. Nachází se severovýchodně od Kanady a geograficky je součástí Severní Ameriky, ovšem historicky, politicky a ekonomicky se jedná o zemi velmi propojenou s Evropou. Hlavním městem je Nuuk.

Grónsko je největší ostrov na světě, ale jen 15 % jeho území (asi o velikosti Britských ostrovů) není trvale zaledněno. Zbytek pokrývá led dosahující místy mocnosti až 3 000 m. Tento ledovec (pokrývající přibližně 1,8 milionu km2) je po Antarktickém ledovci druhý největší na světě. Po jeho roztátí by hladina světového oceánu stoupla o sedm metrů.

Zdroj: Wikipedia

Po létu už děti odcestovaly k novým rodičům. V prosinci 1951 jeden z dánských magazínů otiskl dvoustránkový článek, který oslavuje velký úspěch experimentu. „Život tady v Dánsku je tak odlišný od toho, v čem tyto děti přírody vyrůstaly. Jejich přizpůsobivost je však výjimečná. Projevy vzdoru - způsobené jejich reakcí na civilizaci - jsou spíše výjimečné,“ psalo se v článku. Děti z Grónska podle něj zvládly dánštinu, ale při návalu vzteku se do jejich jazyka stále vkrádaly inuitské výrazy.

Thiesenovou během pobytu v letním táboře trápil ekzém. Úřady proto rozhodly, že by měla být svěřena do péče rodiny lékaře. Ten se o zdravotní potíže malé dívky postaral. Natíral ji speciální mastí. Raději ji však nepouštěl do obývacího pokoje, aby neušpinila nábytek. „Necítila jsem se tam vítána. Cítila jsem se jako cizinec. Matka měla nějaké duševní problémy a pořád jen ležela v posteli,“ vzpomíná Thiesenová. Když se její zdraví zlepšilo, putovala k jiné rodině. „Druhá pěstounská rodina byla jako z pohádky v porovnání s tou první. Byli dobrosrdeční,“ vypráví.

Její život v Dánsku však rázem skončil. Ani ne po roce se 16 z 22 dětí vrátilo do Grónska. Zbylých šest adoptovaly rodiny v Dánsku. „Když naše loď doplula do Nuuku, vzala jsem svůj kufřík a přes most jsem se rozeběhla do náručí maminky. Mluvila jsem a mluvila. Ona však neodpovídala. Když jsem zvedla hlavu a podívala se jí do tváře, vypadala zmateně. Pak něco řekla, ale já jí dobře nerozuměla. Bylo to hrozné. Mluvily jsme jinými jazyky,“ popisuje návrat domů Thiesenová.

Dnes už si grónské děti mohou bezstarostně užívat krásnou přírodu i lásku svých skutečných rodičů.

Čekalo na ni i další nemilé překvapení. Dánský Červený kříž totiž v Nuuku vybudoval dětský domov. Pracovníci Červeného kříže tvrdili, že po pobytu v Dánsku by děti neměly zůstávat ve „špatných podmínkách“ se svými rodinami. V domově děti musely mluvit výhradně dánsky. Inuitština byla přísně zakázána.

Trápení, které přetrvává

Krušné zážitky z dětství podle Thiesenové ovlivnily celý její život. Vztah s matkou zůstal v troskách až do její smrti. „Cítila jsem se velmi zahořklá kvůli tomu, že se mě rozhodla poslat pryč (...). A také kvůli tomu, že mě nechala v dětském domově, i když jsme žily v jednom městě,“ myslí si Thiesenová. Šrámy na duši ji bránily v navazování vztahů, často zničehonic propukala v pláč. Mnohé oběti dánského experimentu se v dospělosti propadly na dno společnosti, smutek zaháněly alkoholem.

Inuité

Eskymáci či Inuité je etnonymum pro skupinu domorodých obyvatel mongoloidního původu severní části Severní Ameriky (Kanada, Grónsko, Aljaška) a severovýchodní Asie (Sibiř). Za Inuity se označují především Eskymáci z Kanady a Grónska. Hovoří eskymácko-aleutskými jazyky. Etnonymum Eskymák pochází z indiánského slova askamičiw, které v indiánských jazycích Naskapi a Krí znamená „požírač syrového masa“. Některá inuitská slova přešla do evropských jazyků, např. anorak, kajak, nanuk, iglú nebo malamut. 

Zdroj: Wikipedia

Ti, kteří se dokázali postavit na vlastní nohy, se desítky let snaží dohnat dánské úřady a instituce k odpovědnosti. Thiesenová obdržela v roce 1998 dopis od dánského Červeného kříže. Stálo v něm, že organizace lituje své účasti na kontroverzním projektu převýchovy. V roce 2009 se oficiálně omluvila i dánská pobočka organizace Save the Children. „Když jsme se podívali na to, co se tehdy stalo, bylo jasné, že se jednalo o jasné porušení základních dětských práv,“ uvedla generální ředitelka Mimi Jacobsenová . Vyšetřování bohužel ukázalo, že mnohé dokumenty z dánského experimentu někdo před mnoha lety úmyslně zničil.

Stále však chyběla omluva z míst nejvyšších. V roce 2010 na dánskou vládu apelovaly i nejvyšší dánské úřady. Dánští Sociální demokraté připustili, že by se jejich země měla za minulá příkoří páchaná na obyvatelích Grónska omluvit. Zůstalo však jen u slibů.

Thiesenová si v mládí přísahala, že s Dánskem už nechce mít nic společného. Osud tomu však chtěl jinak. „Nakonec mám dánského manžela. S dětmi žijeme v Dánsku. Máme se tu dobře. Mluvím plynně dánsky, vystudovala jsem a udělala tady kariéru,“ vypráví. Vitální dáma si nyní užívá důchodu v malém domku na jihu Dánska.

Na zážitky z dětství podle svých slov přesto nikdy nezapomene. „I když jsou dánské úřady vším tím znepokojené, cítím se zklamaná a zahořklá. Nikdy nepochopím, jak z nás mohli udělat experiment. Zatrpklá budu až nadosmrti,“ přiznává Thiesenová.

Podívejte se, jak dnes žijí grónští Inuité:


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video