Daňová harmonizace v EU jablkem sváru

Vášnivé debaty vzplály minulý týden na jednání Komise, která měla na programu otázky spojené s daňovou politikou, o které se vedou spory již dlouhou dobu. Mnozí si pamatují vítězný výraz ve tváři britského premiéra Tonyho Blaira po návratu ze summitu v Nice, na kterém se především jeho zásluhou nepodařilo prosadit ustanovení, že o daních se bude v EU rozhodovat kvalifikovanou většinou. Právě jednomyslné rozhodování o těchto otázkách je hlavní překážkou,

která stojí v cestě domluvě jednotlivých zemí EU o koordinaci daňové politiky.

Vstřícný postoj k větší harmonizaci zastávají především jižní státy Unie, zatímco Velká Británie či skandinávské země prosazují při rozhodování o daních co největší autonomii národních vlád. Ačkoli na cestě ke koordinaci daňové politiky se již v minulosti vykonalo hodně (například limity pro spotřební daně a DPH) problémy existují především v oblasti daní právnických osob. Těch se nejvíce dotýká problematika dvojího zdanění, refundace DPH a z toho vyplývající zvyšující se administrativní náklady obchodních společností.

Za další daňové problémy považuje Komise například výši zdaňování automobilů a alkoholu, které se stát od státu výrazně liší, či přeshraniční poskytování penzí. Ty jsou v některých zemích od daní osvobozeny, v jiných naopak podléhají běžné dani z příjmu. Komise vnímá nekoordinovaný přístup k daňové politice a s tím spojené problémy firem i občanů jako překážku jednotného trhu a hodlá situaci řešit.

Za ideální prostředek řešení považuje Komise formu doporučení, která nejsou narozdíl od návrhů směrnic či nařízení právně závazná. Bude tedy záležet především na vládách členských zemí, nakolik budou nakloněny koordinaci daňové politiky či její případné harmonizaci.