Někteří poslanci Koalice už srdnatě naznačují, že tomu tak bude. Ale Špidla jde do jednání o vládě s co nejpřesnější a nejpevnější koaliční smlouvou a se slušnou nabídkou míst, aby příští bouře minimalizoval. Chce pevnou vládu. Poslanci unie a lidovců v ní budou mít jediný úkol: dát vládě důvěru a vystavit jí středolevou průkazku. Pak už nebudou potřeba.
Program supersociálního státu pojede po své koleji a koaliční partner k tomu bude moci říkat jen iniciativní nápady stejným směrem. Na vzpoury ani pomyšlení. Žádný Karásek (nikde není dáno, že by chtěl) sociální demokraty neohrozí. Oblíbené kejkle lidovců může vláda pozorovat pobaveně. Je to nejsilnější vláda od vzniku ČR. Pro svůj levicový sociální program má spolu s KSČM sto jedenáct nerozborných poslanců.
Jenže legitimovat vládu hlasy komunistů nebylo by stravitelné. Středolevá koalice vypadá rozhodně lépe. Komunisti stále ještě čpí a Špidla by jim byl za existenci vlády nerad vděčen.
Jiná věc je vládní provoz. Kdo s kým ve sněmovně hlasuje, veřejnost příliš nesleduje. V demokratickém parlamentu je hlasem každý hlas. Odklon od socialistické politiky ke středu, do prava, nebude se Koalici v koalici povolovat, protože hlasy komunistů budou neustále po ruce.
Rozsáhlé levicové projekty budou parlamentem procházet jedna dvě. Klausovy vlády s převahou několika hlasů byly vždy vratké, protože mimo vládní koalici se už nenašel ani jeden pomocný hlas. To byl pro lidovecké operace zrady dobrý terén. Špidla má za hranicemi koaličního území jedenačtyřicet pomocných hlasů KSČM. Grebeníček spolupráci už nabídl. Za nabídkou bude následovat účet.
Vzestup komunistů je neodvratný. Špidla jej po určitou mez bude muset připustit. Čím víc budou lidovci a unie tlačit socialisty ke středu, tím víc je dotlačí ke komunistům. Ale pokud tlak nevyvinou, začnou se ve Špidlově socialismu rozpouštět.
Koalice má ve vládě dvě možnosti. V souzvuku veslovat, nebo zlobit. To prvé znamená rozptyl Koalice, druhé vzestup komunistů.
