Klaus se nechal inspirovat svým přítelem, samoděržavným Putinstvem, které si podrželo roli nejmocnějšího muže v zemi a nejvýš, do Kremlu, postrčilo Medveděva.
Klaus koketuje se svým comebackem vlastně na počátku druhého funkčního období. Takový Zeman vylézá ze svého vysočinského doupěte takřka pravidelně a hrozí návratem. Udělal to i o víkendu. Pokud po volbách vznikne velká koalice ODS a ČSSD, a pokud se krize prohloubí, založí novou levicovou stranu.
I Zeman je legrační: velkou koalici označuje za zradu na voličích. Ty považuje za natolik hloupé, že si nepamatují jeho opoziční smlouvu s Klausem. Smlouvu, která byla skrytou koalicí, a tedy tisíckrát proradnější než velká koalice přiznaná. Mohli bychom říci, že oba koryfejové naší polistopadové politiky potvrzují platnost pořekadla, že stárnutí nemusí být vždy zároveň zmoudřením.
Oba pánové jsou možná v ledasčem pošetilí, ne však v politickém instinktu. Vytušili sílící poptávku po nových stranách (třeba se starými tvářemi). Český polistopadový politický systém je nudný. Vládnou mu dva staří sloni, ODS a ČSSD, jejichž jsou Klaus a Zeman otci i kmotry. (Klaus ODS přímo založil a bez Zemana by ČSSD zemřela). Obě strany jsou demokratické, relativně civilizované, ale srostlé s velkým byznysem, prorostlé korupcí, protekcionářstvím, nízkými a hrubými způsoby.
Každý to o nich ví, přesto jim voliči zůstávají věrni, protože slibům malých stran o změnách, cti a prosperitě nevěří. Nemají ani proč – až donedávna je totiž nikdo z "malých vůdců" neuměl přesvědčit o tom, že opravdová změna je nutná. Nenašli se žádní Kaczynští jako v Polsku ani žádný soudce Di Pietro jako v Itálii, kteří by rozmontovali prohnilý politický řád.
Velcí sloni jsou však unavení a jejich nohy z hlíny. Necítí to jen pro politiku geniálně nadaní Klaus a Zeman. Další zázračné dítě politických věd Kalousek už založil TOP 09. Jeho důvody jsou sice jiné, chce podpořit Topolánka a zatopit Paroubkovi; ale kdyby nevětřil příležitost, nešel by do toho.
Zatím zdánlivě v pozadí je jeden ze stratégů úspěchu ODS na začátku devadesátých let, Petr Havlík, který založil elitní stranu Občané.cz. Má být rychlá, internetová a moderní a může překvapit. Strana Věci veřejné zase sází na mediální kampaně a známé osobnosti. Když Radek John uspěl v televizi Nova, mohl by zvládnout i politiku.
Kalousek o kousek před sebe vystrčil Schwarzenberga, Věci veřejné si našly Johna a Havlík určitě též najde populární tvář. Zeman a Klaus by nikoho slavného hledat nemuseli.
Není to perverzní? Strany se možná vymění, ale ti, kteří stáli na počátku zlořádů naší politiky, se jaksi omyjí v nových vodách a jako zločinec po plastické operaci budou předstírat spořádané tatíky? Jistě, oba možná trochu blufují a tetelí se blahem, jaký ohlas (včetně tohoto článku) pořád vyvolávají jejich slova. Jejich šance jsou však reálné.
Zeman je považován za moudrého a neúplatného muže. Klausovi i přes to, jak bezohledně poškozuje obraz země v Evropě, stále důvěřuje nepochopitelných pětapadesát procent občanů. A nejen to. Klaus a Zeman politiku umějí. Umějí mluvit s lidmi, umějí vyhrávat.
Všechny průzkumy zatím ukazují, že nové strany v těchto volbách skončí pod tlapami starých slonů. Kalousek s knížetem mohou být výjimkou. Jenže přijde krize, nesplněné sliby, rozčarování, ba zhnusení. A to může být čas pro Klause a Zemana. Ne nadarmo jsou už teď největšími kritiky stran, které vypiplali.
Možná si potřebují o politice popovídat – však je to droga. Ale možná už zaklekli do startovních bloků budoucího závodu. Pokud je to tak, budou se všichni divit, jak zdatnými jsou atlety.
